Níže naleznete stručný obsah vybraných vynikajicích závěrečných prací studentů bakalářského a magisterského studia, kteří svou práci obhájili v roce 2016 a později.

Úverový transmisný mechanizmus monetárnej politiky v krajinách V4 (text práce)

Autor: Ing. Terézia Blašková

Vedoucí: Ing. Daniel Němec, Ph.D.

Monetárna politika – politika centrálnej banky má schopnosť ovplyvniť aspoň v krátkom časovom úseku dianie v reálnej ekonomike. To, ako sa rozhodnutia monetárnej autority, teda centrálnej banky, prenášajú do reálnej ekonomiky vysvetľujeme niekoľkými spôsobmi, ktoré nazývame transmisnými mechanizmami. Teória transmisných mechanizmov je pomerne obsiahly pojem a skrýva v sebe niekoľko rôznych kanálov. Jedným z nich je práve úverový transmisný mechanizmus. Už z názvu je zrejmé, že v tomto prípade budú zohrávať dôležitú úlohu inštitúcie poskytujúce úvery – banky. Ako takýto mechanizmus funguje? Vždy je na začiatku vyslaný nejaký signál z centrálnej banky. Na vyvolanie zmeny má centrálna banka niekoľko nástrojov, spomenieme napríklad rast úrokových sadzieb, či zmena v peňažnej báze. Na tento prvotný signál reagujú čiastkové ciele, ktoré nazývame operatívne a sprostredkujúce kritéria. Pomocou nich centrálna banka dosahuje svoj zámer, teda hlavný cieľ. Ciele centrálnej banky sa môžu líšiť, pokiaľ sa ale pohybujeme v oblasti Vyšehradskej skupiny, hovoríme hlavne o cieli stabilnej cenovej hladiny. Ako presne úverový transmisný mechanizmus funguje? Princíp je pomerne jednoduchý. Zmenou zvoleného nástroja môže centrálna banka okrem iného ovplyvniť finančnú pozíciu bánk, domácností a firiem. Budeme ich súhrnne nazývať agentami. Agenti, ktorých pozícia sa zhorší budú mať obmedzený prístup k takzvanému externému financovaniu, teda financovaniu, ktoré nepochádza v vlastných zdrojov (napríklad nerozdelený zisk). Pokiaľ hovoríme o domácnostiach a firmách a ich prístupe k externému financovaniu, pohybujeme sa v oblasti širokého úverového transmisného mechanizmu. Ak sa zameriame na banky, ide o bankovo-úverový transmisný mechanizmus. Rozhodnutie centrálnej banky môže mať vplyv na množstvo zdrojov, ktoré môže banka premeniť na úvery, a pokiaľ banka nie je dostatočne finančne silná, nie je schopná dorovnať túto stratu pomocou externých zdrojov a dochádza k poklesu úverovej aktivity. Finančnú silu banky môžeme merať pomocou množstva aktív vlastnených bankou, pomocou jej likvidných zdrojov a tiež prostredníctvom vlastného kapitálu. V diplomovej práci venujúcej sa tomto mechanizmu v jednotlivých krajinách Vyšehradskej skupiny boli využité takzvané panelové dáta, teda dáta získané pre jednotlivé banky v čase. Jadrom práce je niekoľko modelov, v ktorých bol skúmaný vplyv 3 skupín premenných na množstvo úverov poskytovaných jednotlivými bankami. Prvá skupina premenných bola tvorená charakteristikami samotnej banky, a tieto premenné popisujú veľkosť, likviditu a kapitálovú vybavenosť banky, pričom podľa teórie by malo platiť, že veľké banky s vysokou likviditou a kapitálovou zásobou si môžu na medzibankovom trhu dorovnať pokles zdrojov, ktorý spôsobila politika centrálnej banky lacnejšie a účinnosť úverového transmisného mechanizmu oslabujú. Druhú skupinu tvoria ukazovatele samotnej monetárnej politiky, konkrétne sadzby vyhlasované centrálnou bankou a peňažný agregát M2, ktorým môžeme popísať množstvo peňazí v ekonomike. Treťou skupinou sú makroekonomické ukazovatele, konkrétne produkt ekonomiky a inflácia. S použitím panelových dát sme schopný porovnať úverový transmisný mechanizmus pôsobiaci prostredníctvom jednotlivých bánk. Závery ukazujú na význam kapitálovej vybavenosti banky, pričom banky dostatočne vybavené vlastným kapitálom účinnosť bankovo-úverového transmisného mechanizmu oslabujú. Veľkosť a likvidita sa preukázali ako nevýznamné, a pokiaľ sme ako indikátor monetárnej politiky použili množstvo peňazí v ekonomike meraných pomocou peňažného agregátu M2, najsilnejšie pôsobí tento mechanizmus v Českej republike, naopak najslabší sa javí v Maďarsku. Podrobná analýza výsledkov tiež prináša možné porovnanie v rôznych časových obdobiach, a tiež porovnanie jednotlivých modelov, ktoré sa od seba odlišovali v tom, ktoré premenné boli zahrnuté. V panelovom modeli bola teda skúmaná prvá časť úverového transmisného mechanizmu, konkrétne prenos signálu od centrálnej banky do množstva poskytnutých úverov. To nám nejakú informáciu prináša, avšak zaujíma nás vplyv na reálne veličiny a reálnu ekonomiku ako takú. Preto bol v druhej časti zostavený model, ktorý skúma, či zmena v množstve poskytnutých úverov ovplyvní spotrebu domácností a investície firiem. V ideálnom prípade by mal pokles množstva úverov vyvolať pokles reálnych veličín. Výsledky naznačujú, že tento prenos je stabilnejší v prípade úverov poskytnutých domácnostiam, ktoré sa skutočne premietnu do nárastu spotreby. Vzťah medzi úvermi poskytovanými firmám a prenosom do investícií nie je tak jednoznačný. Možné vysvetlenie je pomerne intuitívne. Domácnosti premietajú prijaté úvery do svojej spotreby častejšie a o úver žiadajú už s nejakým zámerom spotrebovávať. Pokiaľ ide o firmy a ich investície, financovanie pomocou úverov je samozrejme možné, avšak na rozdiel od domácností budú firmy častejšie využívať externé financovanie na prekonanie nejakého krátkodobého zhoršenia svojej finančnej situácie. Práca ukazuje, že pokiaľ ide o fungovanie úverového transmisného mechanizmu krajiny Vyšehradskej skupiny sa navzájom odlišujú a stabilnejší vplyv na reálnu ekonomiku majú úvery poskytované domácnostiam. Verím, že môže táto práca poslúžiť ako inšpirácia pre ďalšie skúmanie, pretože téma úverového transmisného mechanizmu ponúka priestor pre iné pohľady na danú problematiku. Dali by sa napríklad porovnať krátkodobé, strednodobé a dlhodobé úvery, ponúka sa tiež podrobnejšie preskúmanie tohto mechanizmu pred krízou, počas a po kríze. Na to je však potrebný nejaký čas na získanie dostatočného množstva dát.

Jízdné zdarma: vnímání populistického opatření cestujícími a vliv na státního přepravce (text práce)

Bc. Jakub Lofaj (2017)

Školitel: doc. Ing. Martin Kvizda, Ph.D.

Bakalárska práca poskytuje komplexný a jedinečný prehľad súčasného stavu osobnej železničnej dopravy v Slovenskej republike po prijatí opatrenia “Vlaky zadarmo“ druhou vládou Roberta Fica dňa 17.11.2014. Na základe tohto opatrenia štátna Železničná spoločnosť Slovensko a.s. (ďalej len ZSSK, a.s.) zabezpečuje bezplatnú prepravu vo vlakoch pre vybrané skupiny obyvateľstva. Vzhľadom na to, že v rámci procesu liberalizácie železničnej dopravy v Slovenskej republike ide o unikátne a pomerne radikálne opatrenie, názory v radoch širokej odbornej aj neodbornej verejnosti sa výrazne líšia.

Cieľom práce je identifikovať a analyzovať špecifické dopady cestovného zadarmo na štátneho dopravcu a vybranú skupinu cestujúcich (študenti) v rámci osobnej železničnej dopravy v Slovenskej republike. Analýza tohto netradičného opatrenia vlády je vykonaná na základe vybraných verejne dostupných ukazovateľov a prostredníctvom vlastného spotrebiteľského šetrenia a jeho vyhodnotenia. V rámci analýzy dopadov cestovného zadarmo na štátneho dopravcu sú porovnávané vybrané ekonomické aj neekonomické ukazovatele ako grafikony, tarify, hospodárske výsledky, výška poskytnutých dotácií, kvalita poskytovaných služieb, dopravné výkony, obsadenosť vlakov a iné, v období pred a po zavedení cestovného zadarmo.

Pre potreby identifikácie a vymedzenie dopadov bezplatnej dopravy z hľadiska nákladov, prínosov a celkového vnímania danej problematiky cestujúcimi, sú v rámci dotazníkového šetrenia analyzované odpovede viac ako 900 respondentov, ktorí pravidelne využívajú železničnú dopravu. V práci je podrobnejšie analyzovaná aktuálna dopravná situácia na najfrekventova­nejšom dopravnom ramene Bratislava- Košice a okrajovo i rôzne zmeny politiky štátneho dopravcu (ZSSK a.s.) voči narastajúcemu tržnému podielu súkromných dopravcov (RegioJet, a.s.) na vybranej trati. Kontroverznosť a politické pozadie tohto netradičného sociálneho opatrenia spôsobuje názorové a prístupové odlišnosti, či už odbornej, ale najmä laickej verejnosti. Z dôvodu ojedinelosti podobných opatrení, nedostatku súvisiacej literatúry a absencie relevantných zdrojov, je nosným pilierom bakalárskej práce vlastný výskum. Práca jasne preukazuje, že táto netradičná politika vlády SR v ľudoch zvýšila záujem o železničnú dopravu a taktiež markantne zvýšila atraktivitu štátneho dopravcu v časoch vstupu súkromných dopravcov na trh. Štátny dopravca Železničná spoločnosť Slovensko a.s počas prvého roku fungovania opatrenia „Vlaky zadarmo“ prepravil o 10 mil. cestujúcich viac (čo predstavuje nárast o cca 20%), pri čom dopravný výkon (Vlkm) vzrástol o 1,1 milióna. Výnosy štátneho dopravcu z prepravy osôb však medziročne poklesli o 20 mil. EUR. Táto suma zahŕňa len výpadok tržieb z predaja cestovných lístkov a nezahŕňa ďalšie náklady, ako napríklad náklady na zavedenie nových spojov, prenájom posilových vozňov a ani ďalšie náklady súvisiace s vyššou kapacitou prevádzky. Tieto náklady sú z veľkej časti kompenzované dotáciou zo zmluvy o dopravných službách vo verejnom záujme, ktorej medziročný nárast bol 13,374 mil. EUR a ostatnými dotáciami, ktoré medziročne vzrástli o 17,521 mil. EUR. Jedným z následkov tohto opatrenia je i skutočnosť, že v januári 2016 ZSSK a.s. ukončila 22-ročnú prevádzku dlhodobo stratových IC vlakov na trase BA-KE, keďže sa jej nepodarilo do týchto vlakov nalákať dostatočné množstvo platiacich cestujúcich a obstáť tak v konkurencii bezplatnej dopravy v rýchlikoch. Kľúčovú časť práce tvoril výskum realizovaný prostredníctvom dotazníkového šetrenia, zameraný na populáciu študentov. Cieľom bolo zistiť, ako študenti cestovné zadarmo vnímajú a aké dopady na ich spotrebiteľské chovanie má toto opatrenie. O prínosoch cestovného zadarmo pre študentov nie sú žiadne pochybnosti. Dostali možnosť neobmedzene cestovať ekologickou formou dopravy, nie sú finančne zaťažení, cestujú častejšie, môžu si vybrať z väčšej ponuky spojov a ušetrené finančné prostriedky môžu použit na iné účely. Študenti dané opatrenie hodnotia prevažne pozitívne a až 92,4% dotazovaných vlaky zadarmo využíva. Hlavným dopadom na cestujúcich z hľadiska nákladov je umelý dopyt, na ktorý doplácajú všetci, ale predovšetkým platiaci cestujúci. Títo musia znášať pokles kvality ponúkaných služieb, preplnené spoje a časté meškania z dôvodu poruchovosti starších vlakových súprav. Cestovné zadarmo vo vlakoch pre vybrané skupiny obyvateľstva je pomerne mladé opatrenie (dva roky) a kvantifikovať reálne dopady na široké spektrum oblastí je t.č. pomerne zložité a nepochybne si vyžaduje väčší rozsah ako je bakalárska práca. Nezodpovedanou otázkou ostáva, či sociálne opatrenie, ktoré pokrivilo dopravný trh, čiastočne zlikvidovalo ďiaľkovú autobusovú dopravu a svojou podstatou zamedzilo zdravej konkurencii na železnici, je z hľadiska ďalšieho fungovania dopravy na Slovensku, ako i z hľadiska dlhodobých cieľov dopravnej politiky prospešné a vhodné.

Štěstí v Německu (text práce)

Ing. Andrej Linhart (2017)

Školitel: Ing. Štěpán Mikula, Ph.D.

Moja práca tematicky patrí do disciplíny ekonómie nazývanej „ekonómia šťastia“. Tá v princípe spočíva v tom, že kvalita života jedinca je meraná na základe jeho subjektívneho vnímania, teda ako šťastne sa po zohľadnení všetkých okolností jeho života v danom momente cíti. Tieto informácie sú obvykle zbierané pomocou dotazníkov, kde ľudia hodnotia spokojnosť so svojim životom na stupnici napríklad od 0 do 10. Zároveň s informáciami o spokojnosti so životom (šťastí) sú zbierané aj ďalšie informácie o ostatných charakteristikách, akými sú príjem, ekonomická situácia, rodinný stav, vek, zamestnanie, počet detí a podobne. Ekonómia šťastia následne skúma ako tieto rôzne osobnostné charakteristiky ovplyvňujú spokojnosť so životom.

V mojej práci som sa najskôr pokúsil nájsť faktory, ktoré ovplyvňujú mieru spokojnosti so životom v Nemecku. Avšak mojim hlavným záujmom bolo porovnanie východného a západného Nemecka. Motivácia pre toto porovnanie je nasledovná. Nemecko, ako relatívne homogénna krajina s identickým jazykom, spoločnou históriou a podobnou kultúrou, bola po druhej svetovej vojne rozdelená medzi dve odlišné politicko-ekonomické zriadenia. Západné Nemecko sa stalo súčasťou demokratického bloku s trhovo orientovanou ekonomiku, východná časť krajiny sa ocitla pod komunistickou diktatúrou s centrálne plánovaným hospodárstvom. Následkom 45 rokov vývoja pod odlišnými systémami bolo možné v roku 1990, v čase opätovného zjednotenia, pozorovať dve veľmi odlišné krajiny. Tieto odlišnosti sa dotýkali všetkých oblastí spoločnosti a ekonomiky. Odlišná bola aj celková spokojnosť so životom. Ľudia v západnej časti krajiny boli podstatne šťastnejší než obyvatelia východného Nemecka. Konkrétne na škále od 0 do 10 bola v roku 1991 priemerná miera spokojnosti so životom v západnom Nemecku približne 7,3 a vo východnom 6,0. Do roku 2012 sa táto miera na západe príliš nezmenila, avšak na východe vzrástla na cca 6,7. Je teda možné pozorovať pozvoľnú konvergenciu.

Už spomínaný predpoklad o vzájomnej kultúrnej, historickej a genetickej príbuznosti oboch častí Nemecka je dôležitý aj pre hodnotenie jednotlivých režimov. Výskumy preukázali, že genetika a kultúrne prostredie vytvárajú základný rámec toho, ako šťastne sa človek cíti. Tento základ je potom ovplyvňovaný ďalšími faktormi. V mojej práci som zistil, že v Nemecku medzi tieto ďalšie faktory patria peňažný príjem, zamestnanosť, počet potomkov, zdravotný stav, vek, pohlavie, náboženstvo a rodinný stav. Po znovuzjednotení Nemecka tieto faktory nadobúdali v jednotlivých častiach krajiny odlišné priemerné hodnoty. Východní Nemci boli na nižšom stupni ekonomického rozvoja a mali tak podstatne nižší príjem. Nevhodná štruktúra ekonomiky sa ďalej prejavila vo vyššej miere nezamestnanosti. Avšak na základe ekonometrických modelov vytvorených v mojej práci možno usudzovať, že tieto faktory dokážu vysvetliť len približne polovicu rozdielu v šťastí medzi východným a západným Nemeckom. To znamená, že ak bola v nejakom roku priemerná miera spokojnosti so životom o 0,6 bodu vyššia v západnom Nemecku, vyšší príjem, nižšia nezamestnanosť a ďalšie merateľné faktory dokážu vysvetliť len približne 50%, čiže 0,3 bodu, z tohto rozdielu. Iná interpretácia tohto javu je, že ak by sme porovnali dvoch identických ľudí s úplne totožnými charakteristikami, pričom jedinou odlišnosťou by bolo to, že jeden z nich je západný a druhý východný Nemec, ten východný by bol pravdepodobne menej šťastný. To znamená, že samotné miesto bydliska na území bývalej NDR (východné Nemecko) je negatívny faktor pri vysvetľovaní spokojnosti so životom v Nemecku. Tento negatívny vplyv síce od zjednotenia Nemecka postupne slabol, ale ani takmer štvrť storočia po zjednotení úplne nezmizol. Ešte v roku 2012 bol východný Nemec v priemere asi o 0,27 bodov menej šťastný než hypoteticky úplne identický západný Nemec. O postupnej konvergencii ale svedčí aj to, že je tento vplyv výrazne menší u mladej generácie, teda u ľudí, ktorí prežili väčšinu života už v jednotnom Nemecku.

Aby sme to zhrnuli, tak v dôsledku 45 rokov vývoja pod odlišnými režimami boli východní Nemci podstatne menej šťastní než západní. Tento rozdiel sa v priebehu viac než 20 rokov od zjednotenia znížil, ale zďaleka ešte nevymizol. Časť tohto rozdielu je vysvetliteľná rôznymi merateľnými faktormi, akými sú odlišný priemerný príjem alebo odlišná miera nezamestnanosti. Zvyšný nevysvetlený rozdiel možno interpretovať ako kultúrno-spoločenský vplyv samotného života vo východnom Nemecku.

Replikace mikroekonomického experimentu Trust Game (text práce)

Bc. Vít Blažek (2016)

Školitel: Ing. Michal Kvasnička, Ph.D.

Mezilidská spolupráce a budování vztahů je denním chlebem každého z nás. V semináři potřebujeme komunikovat se spolužáky, abychom zvládli odevzdat zadanou práci, v zaměstnání nás zase nemine komunikace s kolegy z různých oddělení. Jeden prvek se však opakuje v téměř všech našich vztazích, a to i ekonomických – důvěra.

Zkoumáním důvěry či důvěryhodnosti a ovlivněním těchto vlastností emocemi jsem se zabýval ve své bakalářské práci. Předlohou mi byl experiment amerických vysokoškolských profesorů, ve kterém autoři zkoumali vliv emocí na důvěru a důvěryhodnost. Snažili se zjistit, jak hněv, provinilost a vděk ovlivňují očekávání účastníků experimentu a jestli se pak podle předem zjištěných očekávání účastníci doopravdy chovají. Zásadním zjištěním pro mě bylo, že lidé očekávají, že jim jejich rozzlobené protějšky budou méně důvěřovat a také méně oplácet, než protějšky emocionálně neutrální. Experiment však ukázal, že očekávání zůstala nenaplněna. Přestože si logicky můžeme říct, že rozzlobený člověk se přece bude chovat méně důvěryhodně a bude méně oplácet, autoři ve svém výzkumu ukázali opak. Na rozdíl od pouhých 37,5% neutrálních hráčů, kteří se v experimentu zachovali férově, tvořil tento poměr u rozzlobených hráčů přes 90%.

Já jsem se ve svém výzkumu rozhodl práci práci autorů experimentálně ověřit, a to za použití pouze jediné emoce – hněvu. Pracoval jsem se dvěma skupinami lidí. První skupinu tvořili neutrální hráči – kontrolní skupina – a druhou skupinu tvořili hráči rozzlobení. Jelikož jsem se v rámci co nejpřesnějšího srovnání výsledků snažil svůj experiment co nejvíce připodobnit experimentu původnímu, tak jsem například použil mimo jiné i stejnou metodu rozzlobení hráčů. Tou byl krátký popis zážitku, který je za poslední rok nejvíce rozzlobil. Ač se může zdát, že je to poměrně slabý způsob, jak někoho rozzlobit, následné testování výsledků prokázalo, že účastníci se opravdu výrazně rozzlobili. Nebylo tedy nutné využít jakýchkoli drsnějších metod, které jsem však v rámci pečlivé přípravy raději dopředu promyslel.

Samotný experiment pak probíhal formou Trust game. V této hře jsou účastníci rozděleni do dvou rolí, role A a B. Hráči A na začátku kola obdrží určitý obnos peněz a rozhodují se, kolik z nich pošlou svému protihráči. Peníze jsou v průběhu posílání znásobeny a Hráč B tedy obdrží několikanásobek toho, co poslal Hráč A. Hráč B, který má k dispozici pouze peníze od svého protějšku, se rozhoduje kolik peněz naopak pošle zpět. Obecně lze říci, že výše poslané částky určuje míru důvěry. Je třeba dodat, že hráčům jsem nezatajil žádné informace o hře, každý Hráč A hrál právě jednou s každým Hráčem B a herní peníze byly na konci hry proplaceny v reálných penězích.

Po odehrání všech her jsem z dat zjistil následující: Hráči obecně neočekávají, že by rozzlobení protihráči měli být méně důvěryhodní, než neutrální protihráči, tedy rozpor s původním experimentem. Ve hře samotné je také chování Hráčů A v rozporu s původním experimentem. V mém experimentu Hráči A posílají víceméně stejnou částku (projevují stejnou důvěru) neutrálním i rozzlobeným protihráčům. Stejně je tomu pak u Hráčů B, kteří posílají velmi podobné částky zpět, a to nezávisle na emoci.

Celkově tedy mohu říct, že většina výsledků mi vyšla přesně opačně, než americkým experimentátorům. Roli v rozdílných výsledcích ale hraje i fakt, že jsem měl méně jak poloviční počet hráčů, kteří byli z naprosto odlišného sociálně-ekonomického prostředí než v původním experimentu. Je také třeba zmínit, že u několika statistických testů se jednalo o hraniční hodnoty a v případě vypuštění prvních dvou kol experimentu jako zahřívacích, se dokonce výsledky ještě mění. Můj experiment sice vyšel jinak, ale výsledky jsou stále konzistentní – lidé neočekávají jiné chování od rozzlobených lidí a ti se zároveň opravdu nechovají výrazně jinak, než lidé emočně neutrální.

Testování hystereze nezaměstnanosti (text práce)

Bc. Dominika Hustinová (2016)

Školitel: Ing. Martin Slanicay, Ph.D.

Náplňou bakalárskej práce „Testování hystereze nezaměstnanosti“ je empirické testovanie prítomnosti efektu hysterézie nezamestnanosti na reálnych dátach vybraných ekonomík OECD.

Hypotéza hysterézie nezamestnanosti je jednou z teórií, ktoré popisujú dynamiku nezamestnanosti, pričom popiera existenciu prirodzenej miery nezamestnanosti, ku ktorej by sa v dlhom období mala miera nezamestnanosti vrátiť. Efekt hysterézie nezamestnanosti je chápaný ako jav, kedy úroveň miery nezamestnanosti závisí na svojej úrovni v minulosti, tj. akékoľvek cyklické fluktuácie majú permanentný efekt na jej budúci vývoj.

Dôležitosť zistenia, ktorá z teórií popisuje chovanie miery nezamestnanosti, spočíva v tom, že ak sa preukáže prítomnosť hysterézie, zásah zo strany hospodárskej politiky je nevyhnutný. Je preto dôležité zistiť, či budú mať rôzne reformy aplikované na ekonomiku iba krátkodobý charakter, alebo naopak dlhodobý a svoje chovanie týmto zisteniam prispôsobiť.

Vysvetlenie toho, prečo krátkodobé šoky môžu spôsobovať trvalý efekt, ponúkajú tzv. hysterézne mechanizmy – jedným z nich je hypotéza insider-outsider. Tá rozdeľuje pracovnú silu na dve skupiny – na insiderov, ktorí sú momentálne zamestnaní, a na outsiderov, ktorí o svoje pracovné miesto prišli. Každej skupine je pridelená iná váha v procese vyjednávania miezd s firmami. Pri prítomnosti negatívneho šoku, ktorý sa prejaví znížením zamestnanosti, insideri nastavia mzdy tak, aby sa súčasná zamestnanosť nezmenila, a tá teda nemá tendenciu vrátiť sa na svoju pôvodnú hodnotu.

Z modelového vyjadrenia tohto mechanizmu vyplýva, že pri jeho platnosti je zamestnanosť generovaná procesom náhodnej prechádzky a pri fixnom počte ekonomicky aktívnych osôb sú tieto závery rovnaké aj pre nezamestnanosť. Proces náhodnej prechádzky obsahuje jednotkový koreň, a na základe toho, je možné využiť metódy založené na testovaní jednotkového koreňa pri testovaní prítomnosti efektu hysterézie, a na ktorých je postavená táto práca. Zamietnutie hypotézy, že časová rada miery nezamestnanosti testovanej krajiny obsahuje jednotkový koreň, je teda zamietnutím hypotézy, že dynamiku nezamestnanosti tejto krajiny popisuje hypotéza hysterézie.

Empirická analýza bola prevedená na mesačných, sezónne očistených aj sezónne neočistených dátach 28 krajín patriacich do OECD, ktoré pokrývali obdobie od januára 2000 po február 2015. K analýze boli zvolené dva jednorozmerné testy jednotkového koreňa – rozšírený Dickey-Fullerov (ADF) test a Kwiatkowski, Phillips, Schmidt a Shin (KPSS) test. Následne bolo na rôznych skupinách krajín prevedených 5 panelových testov jednotkového koreňa – Levin et al. test, Im, Pesaran a Shin test, Maddala a Wu test a dva Choi testy. Panelové testy slúžia k posilneniu výsledkov získaných vďaka jednorozmerným testom, pretože pracujú nielen s časovou informáciou aj s tou prierezovou. Na základe formulácie alternatívnej hypotézy panelových testov je vhodným odporúčaním použitie panelových testov na takej skupine krajín, z ktorej sú vylúčené tie krajiny, u ktorých bola hypotéza hysterézie zamietnutá na základe výsledkov jednorozmerných testov.

Všetky testy boli prevedené na modele náhodnej prechádzky s driftom v podobe konštanty a na modele náhodnej prechádzky s driftom a deterministickým trendom – výsledky testov pre tieto dve alternatívy boli vo vysokej miere podobné.

V prípade použitia jednorozmerných testov na sezónne očistených dátach výsledky jednoznačne indikovali prítomnosť hysteréznych efektov v takmer všetkých skúmaných krajinách. Výnimkou boli len krajiny Estónsko, Kórea a Švajčiarsko, u ktorých hypotézu hysterézie zamietol ADF test. Výsledky KPSS testu taktiež svedčili v prospech hypotézy hysterézie vo všetkých krajinách okrem Kanady. Výsledky panelových testov sa naprieč rôznymi skupinami krajín takmer nelíšili – odlišnosti nastali pri testoch, u ktorých sa líšila formulácia nulovej a alternatívnej hypotézy. Výsledky týchto testov tak potvrdili závery získané prevedením jednorozmerných testov.

Aplikácia testov na sezónne neočistené dáta viedla k značne pestrejším výsledkom. ADF test zamietol hypotézu hysterézie u 8 krajín – Austrália, Belgicko, Holandsko, Kanada, Kórea, Nórsko, Rakúsko a Švajčiarsko. Závery KPSS testu boli v tomto prípade zhodné s tými pre sezónne očistené dáta a k zamietnutiu hypotézy hysterézie došlo iba pri Kanade. Výsledky panelových testov sa veľmi odvíjali od toho, či sa v testovanej skupine krajín nachádzala krajina, u ktorej k zamietnutiu hypotézy hysterézie došlo pri prevedení ADF testu – v takom prípade výsledky testov indikovali efekt hysterézie v tejto skupine krajín. Keď sa však žiadna z vyššie uvedených 8 krajín v testovanej skupine nenachádzala, panelové testy ani vďaka svojej vyššej sile neboli schopné zamietnuť hypotézu hysterézie pre zvolenú skupinu krajín.

Posuzování rabatů jako zakázané soutěžní praktiky v EU a USA (text práce)

Ing. Mgr. Tomáš Kirner (2016)

Školitel: doc. Ing. Martin Kvizda, Ph.D.

Diplomová práce se zabývá ekonomickými dopady rabatů, jakožto formy cenové diskriminace, v případě jejich použití firmou s dominantním postavením na trhu. Rabatem se rozumí taková forma cenové diskriminace, která firmě umožňuje účtovat si rozdílnou cenu za jednotlivé prodané jednotky stejného zboží. Takováto variace může být použita ve vztahu k jednomu zákazníku a odvíjet se od předem stanovených prhových hodnot odebraného množství, nebo ve vztahu k více zákazníkům a být nabízena způsobem ušitým na míru každého z nich. V obou případech je motivace firmy používající rabatové schéma posílení konkurence na cenách a zájem maximalizovat prodané množství, a tím si udržet či zvýšit svůj tržní podíl.

Cílem práce je srovnat způsob posuzování rabatů příslušnými soutěžními orgány v Evropské unii (EU) a ve Spojených státech (USA). Komparace je prováděná na vybraných případech, které zahrnují nejdůležitější rozhodnutí soutěžních orgánů, popř. soudů. Ke zkoumání jednotlivých případů se vychází z primárních dokumentů, tedy rozhodnutí Evropské komise (Komise) v EU a rozhodnutí obou odvolacích instancí Soudního dvora EU a rozsudků amerických soudů, včetně případných rozsudků odvolacích instancí. Jádrem analýzy rozhodnutí je posouzení použitých ekonomických metod užitých k určení, zdali použití rabatů dominantní firmou bylo v rozporu s antitrustovými zákony. Tedy zda mělo, nebo mohlo mít protisoutěžní dopady na soutěž na trhu jako vyloučení konkurentů příliš nízkými cenami a následné navýšení účtovaných cen dominantní firmou jejím zákazníkům či omezení inovací k nahrazení utrpěné ztráty.

Zákonná úprava antitrustových norem neposkytuje specifická vodítka k určení postupu soutěžních orgánů při posuzování rabatů. Proto bylo nutné provést detailní rozbor vývoje rozhodovací praxe v obou zkoumaných jurisdikcích. Rozhodovací orgány ve své rozhodovací praxi váží a hledají vhodný poměr mezi striktně stanovenými pravidly zajišťujícími právní jistotu na úkor ekonomických testů simulujících dopady rabatů na daný trh a opačným přístupem volajícím po ekonomické analýze, která umožňuje lépe odhadnout tržní prostředí a dává soutěžním orgánům možnost soudit případ od případu bez doktrinálního přístupu. První přístup jo považován za rozhodování dle formy a druhý za rozhodování dle účinku dané praktiky.

Zvláštní pozornost byla věnována testu stejně výkonného soutěžitele, který začala využívat Komise k posuzování rabatů od konce roku 2008. Tento test je velice komplexní a blíže popsán v samotné diplomové práce. Prozatím byl Komisí použit ve dvou případech, přičemž v druhém z nich Komise uložila společnosti Intel za použití rabatů se zpětným účinkem a dalších praktik pokutu ve výši 1,06 mld. Euro. Ve Spojených státech se přitom rozhodnutí nedočkáme, protože stěžovatel, který vyvolal zájem v Evropě, AMD, se v USA s Intelem mimosoudně dohodl.

Kontroverznost hodnocení rabatů a rozdílný přístup v EU a USA vyplývá i z dalších posuzovaných případů. Příkladem je poskytování příplatků za zprostředkování letenek dealerům od British Airways, které bylo v EU pokutováno. Zato v USA ve stejné věci byla žaloba Virgin Airlines proti British Airways zamítnuta. Tyto mezníky rozhodovací praxe ukazují na důležitost bližšího zkoumání, a zároveň na to, že firmy podnikající ve dvou největších hospodářských kolosech na světě musí detailně znát různé rozhodovací praxe, aby mohly implementovat své obchodní politiky správně a vyhnuly se potenciální pokutě.

Dílčí poznatek 1 – Věrnostní rabaty jako nejvíce kontroverzní forma

Zvláštní forma rabatů jsou věrnostní rabaty udělované za učiněné prodeje obvykle za poslední rok zpětně. Ty umožňují podniku, který je nevyhnutelný obchodní partner (odběratelé od něj musí koupit část své poptávky – například Intel vůči výrobcům počítačů – tzv. nesoutěžitelná část), při nabídnutí slevy na všechny odebrané jednotky po dosažení dohodnutého prahu, snížit cenu v tzv. soutěžitelné části poptávky pro své konkurenty na tzv. efektivní cenu, a tím jim ztížit přístup na trh. Tento vztah simuluje obrázek níže. Dílčí poznatek 2 – Ekonomické dopady rabatů

Pravděpodobně nejpodstatnější spor mezi přínosy a nevýhodami rabatů je snížení ceny v soutěžitelné části poptávky, protože má vylučující dopady na soutěž (snížení konkurence), ale snižuje ceny (zvýšení výstupu a více obsloužených zákazníků). Mezi další identifikovaná pozitiva aplikovatelná i na jiné formy rabatů, jak jsou blíže popsány v diplomové práci, patří zvýšení návratnosti fixních nákladů, motivace přeprodejců přenášet rabaty na konečné zákazníky či omezení černého pasažérství, tedy motivace dominantí firmy zvyšovat doprovodné pobídky pro zkvalitňování prodeje jejího zboží. Na druhé straně nevýhodou je schopnost rabatů omezit konkurenci, uzavřít trh a po případném odchodu konkurenta opět navýšit ceny.

Zjištěné výsledky a závěr

V EU byl dříve využíván pouze zakazující přístup vůči věrnostním a dalším formám rabatů dle formy bez ekonomického testování. Po zavedení testu stejně výkonného soutěžitele se zvyšuje používání ekonomické analýzy Komisí a tedy zkoumání reálných podmínek na trhu. Tento přístup však evropskými soudy není zcela akcentován. V USA zkoumaly rabaty soudy. Je zde kladeno vysoké důkazní břemeno k prokázání, že rabat mohl vyloučit soutěžitele z trhu a že cena po slevě byla podnákladová. Pro posouzení podnákladovosti není obvyklé dělet poptávku na soutěžitelnou a nesoutěžiyelnou část, nicméně soud přihlíží ke všem okolnostem případu. Závěrem lze shrnout, že americká praxe je k používání rabatů více nakloněna a lpí na prokozávní reálných dopadů, nikoliv na teorii a potenciálním vyloučení konkurence jako tomu po dlouhou dobu bylo v EU. Nový přístup Komise k rabatům však napovídá, že se přístup v obou jurisdikcích sbližuje.

Evaluace devizových intervencí a kurzového závazku České národní banky (text práce)

Ing. Pavel Křížek (2016)

Školitel: Ing. Daniel Němec, Ph.D.

Rozhodnutí České národní banky zavést kurzový závazek, tedy nedovolit koruně aby posílila pod 27 CZK za euro, vyvolalo záhy bouřlivou diskuzi, která se na rozdíl od jiných rozhodnutí ČNB neomezovala pouze na veřejnost odbornou, ale jež dlouho rezonovala celým veřejným prostorem. Nyní – po více než dvou letech od zahájení intervenčního režimu (Kurzový závazek a intervenční režim jsou v textu používány jako synonyma.) – nastala vhodná doba podívat se na rozhodnutí centrální banky s odstupem a pokusit se vyhodnotit jednotlivé kroky související s přijetím kurzového závazku spolu s dopadem této politiky na cenovou hladinu.

Jako první krok evaluace kurzového závazku je vhodné posoudit důvody přijetí této nekonvenční měnové politiky. ČNB se od 1. listopadu 2012 nachází v situaci, kdy se její hlavní nástroj v podobě repo sazby (pomocí které ovlivňuje ostatní úrokové míry v ekonomice) dostal na nulovou úroveň. Zároveň však docházelo ke zpomalování růstu spotřebitelských cen, a to pod 2% inflační cíl, který si ČNB stanovila jako definici cenové stability. V této situaci centrální banka přistoupila ke slovním intervencím, tedy ke komunikaci toho, co se centrální banka chystá udělat v případě, že se nezmění cenový vývoj. Díky dobré reputaci a kredibilitě centrální banky může samotná komunikace potenciálních devizových intervencí stačit k oslabování devizového kurzu, prostřednictvím kterého se ČNB snažila navrátit růst spotřebitelských cen k blízkosti inflačního cíle. Přestože ne každé prohlášení bankovní rady se setkalo s významnou změnou kurzu, tak lze konstatovat, že některá prohlášení bankovní rady pomáhala držet devizový kurz na slabších úrovních.

Analýza komunikace centrální banky ukázala, že ČNB dlouhodobě a transparentně na potenciální použití měnového kurzu upozorňovala. Problematickým se ukázalo zejména dlouhé časové období, kdy centrální banka opakovaně zmiňovala použití devizových intervencí jako velmi pravděpodobné. To na jedné straně vedlo k omezování možností ČNB ovlivňovat trh slovními intervencemi a zároveň podkopávalo kredibilitu centrální banky skutečně se k intervenčnímu režimu odhodlat. Z těchto důvodů pak nebyly devizové intervence očekávány, a to i přes jejich opakované zmiňování centrální bankou. Překvapení pak bylo umocněno načasováním intervencí. Centrální banka k nim přistoupila ve chvíli, kdy přicházelo ekonomické oživení. Jak poté ukázal přehled výsledků nejnovější literatury věnující se deflaci, uvíznutí v deflační pasti, které centrální banka zmiňovala jako jeden z hlavních důvodů intervenčního režimu, bylo spíše teoretickou možností s velmi malou oporou empirických důkazů. Legitimním důvodem pro započetí kurzového režimu pak byla potenciální ztráta kredibility v případě, že by komunikace centrální banky byla dlouhodobě v rozporu s jejími činy. Dlouhodobé používání slovních intervencí tak postavilo ČNB do situace, kdy neměla příliš mnoho jiných možností než se uchýlit k jejich realizaci.

Důležitým krokem při zhodnocení kurzového závazku je odpověď na otázku, zda centrální banka zvolila nejlepší možný nástroj, jak dále uvolnit měnové podmínky. Po analýze dalších nekonvenčních nástrojů, které měla ČNB k dispozici, docházíme k závěru, že pro českou ekonomiku se všemi jejími specifiky je použití měnového kurzu jako dodatečného nástroje tou nejlepší volbou.

Klíčovou otázkou je vliv kurzového závazku na cenovou hladinu. U prezentovaných výsledků je třeba mít na paměti, že se jedná vždy pouze o odhady a ty jsou nevyhnutelně spojeny s nejistotou. V této práci jsme využili SVAR modelů, které umožňují kvantifikovat vliv šoku v jedné proměnné na jinou proměnnou. Použitá modelová specifikace nám umožnila sledovat, jak se 1% oslabení kurzu promítne do jednotlivých cenových okruhů. Nejsilnější vliv bylo možné pozorovat u cen dováženého zboží, u kterého dosahoval kumulovaný efekt 60 % původního šoku. Jinými slovy 1% oslabení kurzu způsobilo nárůst dovozních cen o 0,6 %. Znatelně menší vliv pak můžeme pozorovat u cen výrobců, kde se kumulativní vliv pohybuje pouze v rozmezí 5 % – 10 % původního šoku, přičemž se vliv neukázal jako statisticky významný. V práci se pak nepodařilo ani v jedné modelové specifikaci na jakémkoli ze tří použitých časových řad zjistit statisticky významný vliv kurzového šoku na cenovou hladinu. Statisticky nevýznamné odhady se pohybovaly v rozpětí –4 % (negativní výsledek znamená, že po oslabení kurzu klesá cenová hladina) až 8 %. I v případě použití nejvyššího naměřeného vlivu pro spotřebitelské ceny se kumulativní vliv devizových intervencí na růst cenové hladiny pohybuje pouze kolem 0,5 %. Na základě našich výsledků pak můžeme konstatovat, že 7% oslabení kurzu, které následovalo po intervencích ČNB má zanedbatelný či žádný vliv na cenovou hladinu. Analýza dále ukázala, že právě ceny potravin a pohonných hmot jsou těmi, které mají nejvyšší vliv na cenovou hladinu v případě kurzového šoku. Jejich klesající ceny tak dále oslabují již tak ne příliš významný vliv kurzu na spotřebitelské ce­ny.

Závěr práce se zabývá potenciálním ukončením intervenčního režimu. Vzhledem k nízké ceně ropy, silně protiinflačnímu externímu prostředí v podobě situace v eurozóně, zpomalování ekonomické aktivity v Číně a dalším protiinflačním faktorům nebude návrat k inflačnímu cíli jednoduchý. ČNB se tak nachází v komplikované situaci, jelikož opakovaně podmiňuje ukončení intervenčního režimu návratem k 2% inflačnímu cíli, který je v nedohlednu, a zároveň se zvyšuje tlak na další uvolnění měnových podmínek ze strany Evropské centrální banky, která dále uvolňuje měnovou politiku v eurozóně. To vše se děje v situaci, kdy čím dál více indikátorů domácí ekonomiky neukazuje potřebu nadále udržovat extrémně uvolněnou měnovou politiku. Centrální banku tak čeká složité rozhodování.

Sázkový trh a domácí předpojatost (text práce)

Bc. Ján Mikulaj (2016)

Školitel: Ing. Rostislav Staněk, Ph.D.

Stávkové trhy sa vsúčasnej dobe tešia veľkej popularite. Veľké množstvo stávkových príležitostí motivuje fanúšikov športu kvstupu na tento trh. Na ňom proti sebe stoja práve títo fanúšici, ktorí uzatvárajú stávky na dané príležitosti sdruhou stranou trhu, bookmakerom. Ten vypisuje kurzy na budúce udalosti, ktorými môžu byť konečné výsledky futbalových alebo hokejových zápasov, počet gólov, či celkový víťaz turnaja. Kurzom rozumieme obrátenú pravdepodobnosť nastatia očakávaných javov. To znamená, že ak pravdepodobnosť víťazstva daného tímu je 0,25, potom kurz na jeho výhru je 4. Vtom prípade sa jedná otakzvaný férový kurz. Táto práca však skúma situáciu, kedy je na stávkovom trhu prítomný zaujatý stávkujúci, ktorého prítomnosť na trhu môže vychýliť vypisované kurzy.

Zaujatý stávkujúci môže byť ovplyvnený rôznymi presvedčeniami. Nimi môžu byť napríklad loyalty bias alebo perception bias, inak zvané aj optimistic bias. Toto presvedčenie hovorí otom, že stávkujúci preceňuje šance na víťazstvo podporovaného tímu. Vtejto práci je tento fenomén prevedený na fenomén home bias, ktorý predpokladá, že český stávkujúci podporuje vmedzištátnych zápasoch iba svoju krajinu. To sa vstávkovaní premietne tak, že daný fanúšik podá stávku iba na svoj tím. Toho dôsledkom by mali byť kurzy na národný tím vychýlené smerom nadol.

Kempirickej štúdii tohto vychýlenia bol zvolený dataset pozostávajúci zo zápasov českej futbalovej a hokejovej reprezentácie. Celkovo bolo zozbieraných 722 medzištátnych zápasov, zktorých 195 je futbalových a 527 hokejových. Kním bol zvolený kontrolný dataset futbalových a hokejových zápasov, ktoré boli odohrané na klubovej úrovni. Ten obsahuje 4200 zápasov, ktoré boli vybraté náhodným výberom. Celkovo tak výskum pozostáva zo 4922 futbalových a hokejových zápasov ku ktorým sú priradené kurzy na víťazstvo českých národných tímov, alebo na víťazstvo náhodného tímu zkontrolného vzorku klubových zápasov.

Výskum bol prevedený pomocou logistickej regresie. Bolo využitých viacero regresných modelov, pomocou ktorých bol hľadaný fenomén home bias na českom stávkovom trhu. Väčšina zmodelov však nepotvrdzuje prítomnosť hľadaného fenoménu. Výsledné čísla ukazujú neočakávané výsledky, alebo trpia malou dôveryhodnosťou vpodobe štatistickej nevýznamnosti. Jediný model, ktorého odhadnuté výsledky sú štatisticky významné ukazuje výskyt opačného fenoménu a to pessimistic bias.

Výsledky práce ukazujú, že český stávkový trh netrpí vychýleniami kurzov smerom nadol. Práve naopak, výsledky ukazujú, že stávkové kurzy na české národné tímy majú tendenciu byť vychýlené smerom nahor.

Empirický výskum ako českí zákazníci dávajú prepitné, skúmaný pomocou metódy „policy capturing“ (text práce)

Mgr. Monika Szalaiová (2016)

Školitel: Ing. Michal Kvasnička, Ph.D.

Téma prepitného predstavuje dnes už všeobecne známy fenomén, ktorým sa zaoberalo mnoho autorov v rôznych ekonomických, psychologických, či sociologických prácach. Súčasný výskum, ktorý som organizovala v rámci diplomovej práce ponúka odlišný náhľad na danú problematiku vďaka aplikácii atypickej metódy ,,policy capturing”. Metóda všeobecne slúži na zistenie, ako sa ľudia spontánne rozhodujú v rôznych okamihoch. T.j. ak čelia určitej situácii opísanej pomocou vybraných faktorov, zisťujeme, ktoré informácie sú pre nich v danej chvíli kľúčové a zároveň do akej miery sú dôležité. Na analýzu sa využívajú základné štatistické a ekonometrické metódy. Na jednej strane máme zvolené parametre, pre všetkých rovnaké, na druhej strane výsledné úsudky, ktoré sa rôznia, keďže vznikajú na základe vlastného zváženia každého respondenta. Konštruuje sa tak niekoľko modelov líšiacich sa iba v úsudkoch dotazovaných ľudí, čo umožňuje odhadnúť koeficienty modelu. Tie sú opäť rôzne, závisia od osobnosti, a zároveň môžu vykazovať percentuálnu váhu priradenú každej premennej. Vďaka metóde ,,policy capturing“ tak môžeme kvantitatívne opísať vzťah medzi danými informáciami určujúcimi konkrétne situácie a samostatnými rozhodnutiami jednotlivcov.

V diplomovej práci som modifikovala hypotetické situácie v reštaurácii na základe premenných týkajúcich sa prostredia, čašníkovho pohlavia a schopností, kvality jedál a nápojov, a zaplateného účtu. Za cieľ som si vytýčila preštudovať správanie každého zákazníka pri obmieňaní hodnôt týchto faktorov a vyvodiť jeho charakteristickú stratégiu, ktorú bežne používa pri rozhodovaní o výške poskytnutého prepitného. Následne som všetky stratégie porovnala a hľadala najtypickejšie vzory správania pre českých zákazníkov.

Najskôr som vytvorila dotazníkové šetrenie pozostávajúce z grafických znázornení situácií v reštaurácií. Následne bolo rozposlané e-mailovou korešpondenciu študentom ekonomickej fakulty MU a uverejnené na sociálnej sieti. Výskumu sa nakoniec zúčastnilo 127 respondentov, pričom každý z nich uviedol výšku prepitného v štyridsiatich prípadoch. Celkovo priemerné prepitné poskytované českými zákazníkmi je približne 12 Kč, čo tvorí 4,94% z celkového účtu, ale v porovnaní s USA je tento podiel výrazne nižší. Zhodne s americkým výskumom, Česi najčastejšie uvádzajú, že sa poskytnutým prepitným snažia ohodnotiť spokojnosť s čašníkovým servisom, čo sa potvrdilo aj štatistickou významnosťou premenných rýchlosť a zdvorilosť čašníka u početnej skupiny respondentov. Okrem toho 57,48% zákazníkov sa riadi všeobecne platnou, nepísanou sociálnou normou. Mužských zákazníkov tiež ovplyvňuje obava zo zlého mienenia okolia, naopak ženy viac ovplyvňuje pocit viny.

Všeobecne môžeme u zákazníkov konštatovať konzistentné správanie, ktoré je možné popísať zvolenými modelmi. K rozhodovaniu používajú priemerne iba tri indikátory, čiže uplatňujú pomerne jednoduchú stratégiu. Najčastejšie používanými sa javia kvalita jedál, zdvorilosť čašníka a jeho promptná obsluha, z čoho vyplýva, že rozhodujúce sú nielen čašníkove kvality, ale celková kvalita celého personálu reštaurácie.

Vo vzorke bolo nájdených 6 výsledných štatisticky rozdielnych stratégií správania respondentov. K nájdeniu podobností a rozdielností medzi zákazníkmi som využila relatívne váhy, ktoré respondenti prikladajú jednotlivým informáciám. Algoritmus zoskupovania začal s každým respondentom v samostatnej skupine. Postupne porovnával všetky možné dvojice respondentov a spájal ich do väčších a väčších skupín pri klesajúcom počte výsledných skupín. Do každej z nich bol priradený rozdielny počet respondentov. Najpočetnejšia skupina obsahujúca 33 zákazníkov prikladá pri rozhodovaní najväčšiu a takmer rovnako veľkú váhu výške účtu a rýchlosti čašníka, menšiu váhu kvalite jedál. Stratégia zaužívaná 28 respondentmi používa všetky informácie o kvalite personálu. Zaujímavá je ešte skupina riadiaca sa výlučne výškou zaplateného účtu. Vo zvyšných skupinách sú zahrnuté podobné informácie, ale s rozdielnou priradenou váhou.