Tým z ECON MUNI zjišťoval, jak se české úřady vyrovnaly s dopady pandemie

Pandemie COVID-19 ovlivnila fungování státní správy na všech úrovních. Některé zavedené změny přetrvávají, jiné jako například práce na dálku v některých organizacích pomalu mizí a úřady se vracejí k postupům uplatňovaným před pandemií.

Krize dopadla na instituce veřejné správy nerovnoměrně – o tom, jak se s jejím důsledky vypořádaly, rozhodovala především jejich technologická vybavenost, úroveň digitalizace vnitřních procesů i organizační kultura z doby před vypuknutím pandemie. Nejrychleji se protipandemickým opatřením přizpůsobily organizace nepodléhající ministerstvům, jako jsou například agentury, které měly odpovídající technické vybavení a otevřenou organizační kulturu již před pandemií. Stejně snadno se s bezprecedentní situací vypořádaly i malé a středně velké organizace podléhající ministerstvům.

Podle výzkumníků pandemie negativně dopadla především na velké organizace podléhající ministerstvům a na ministerstva samotná. „Z rozhovorů, které jsme s některými jejich pracovníky provedli, vyplývá, že na počátku pandemie se tyto organizace potýkaly s nedostatečným technickým vybavením, které neumožňovalo práci na dálku. Schopnost rychle zajistit fungování úřadů v kritickém období ovlivnila také malá míra digitalizace některých procesů a roztříštěnost a někdy též zastaralost informačních systémů, se kterými se ve státní správě pracuje. Svoji roli sehrály i uplatňované metody práce, které stavěly na osobním kontaktu a někdy relativně striktních požadavcích na přítomnost pracovníků na pracovišti,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu docent David Špaček.

Situace v městských úřadech obcí s rozšířenou působností nebyla tak jednoznačná, jako u již zmíněných typů organizací. „Způsob, jakým se vypořádaly s pandemií, se odvíjel od velikosti městského úřadu, způsobu jeho řízení, převažujících metod práce a zejména pak od míry digitalizace vnitřních a vnějších procesů,“ shrnuje David Špaček.

Jednoznačně pozitivní vliv měla protipandemická opatření v oblasti spolupráce, a to nejen uvnitř úřadů, ale i mezi nimi navzájem. „Na ministerstvech, s jejichž pracovníky jsme hovořili, byla v průběhu krize upřednostňována flexibilita a rychlost rozhodování, některé formální procesy šly dočasně stranou,“ uvádí David Špaček.

V neposlední řadě pandemie jasně poukázala na důležitou roli technologií a souvisejících kompetencí pracovníků ve fungování veřejné správy. Potvrdila také význam sdílení a vyměňování zkušeností uvnitř organizací. „Pandemie přinesla nové požadavky na připravenost úřadů na podobné krize a nutnost přehodnocení dosavadních způsobů práce, sdílení a řízení znalostí. Je otázkou, do jaké míry budou zkušenosti z pandemie využity strategicky, ke zlepšení systému veřejné správy. Toto však nezáleží pouze na top managementu úřadů, má to i stránku politickou“, uzavírá David Špaček.  

Slovinsko-český projekt „Dopady koronaviru na organizační změny a digitalizaci ve veřejné správě“ byl financován Grantovou agenturou ČR (reg. č. 21-47171L).