Začínali jsme s pár bednami knih, vzpomíná zakladatel fakultní knihovny

15. 9. 2021 Ekonomicko-správní fakulta MU

Na fakultě působí Jaroslav Nekuda už od jejího založení. Hned v roce 1991 se podílel na budování fakultní knihovny, kterou pak vedl celých dvacet sedm let. „Už začínalo hrozit, že bych délkou setrvání v úřadu mohl předstihnout i běloruského prezidenta Lukašenka, a tak jsem v roce 2019 předal vedení kolegovi,“ vypráví s úsměvem. Jak vzpomíná na uplynulých třicet let na fakultě, proč si občas připadá jako Ferda Mravenec a co ho vede k úvahám nad generální stávkou vysokých škol nazvanou „Smrt Excelu!“, se dočtete v rozhovoru.

Co pro Vás Ekonomicko-správní fakulta znamená?
Je to pro mě především společenství fajn lidí, mezi kterými mám řadu přátel, kterých si vážím. Je radost s nimi vést samé zajímavé řeči a nechat se inspirovat.

Na fakultě působíte od jejího založení. Jak vzpomínáte na těch uplynulých třicet let?
Rád vzpomínám zejména na první roky její existence. Vše bylo tak nové a vzrušující. Fakulta se ocitla v ohnisku nikoli jen polistopadové revoluce, ale působilo zde více „revolucí“ současně. Rozbitím ideologických bariér jsme získali přístup k moderním poznatkům a teoriím. Vzpomínám si na první západní učebnice ekonomie a jejich překlady, které se k nám dostaly: byly tak nové a svěží při srovnání se starými vyčpělými žvanírnami o dialektickém vztahu základny a nadstavby. Na dveře začaly klepat informatizace a „Internety“.

V době, kdy se nikomu nezdálo, že někdy bude hrozit stávka vysokých škol zvaná „Smrt excelu“.

Jak ta se projevovala v počátcích fakulty?
V knihovně jsme začali nahrazovat lístkový katalog za elektronický. Opakovaně mě v té době strašila myšlenka, co bychom asi dělali, kdyby se elektronický katalog nějak smazal a lístkový by už neexistoval. V roce 1992 došlo k připojení vysokých škol k internetu. S úsměvem vzpomínám na malou černobílou obrazovku, na které se mně zobrazil první e-mail. To bylo něco! V této souvislosti si vždy vzpomenu na otázku, kterou mně tenkrát položil jeden vysoce postavený hodnostář fakulty: „a co vy tam pořád s těma počítačema děláte, to tam hrajete nějaký hry, nebo k čemu je to vlastně dobrý?“. Dnes, když na fakultě vypadne proud, je to podobné, jako byste z Golema vytáhli kouzelný šém. Fakulta bez počítačů a internetu, no považte!

Napadají Vás v historii fakulty nějaké klíčové momenty?
Opravdu klíčový byl asi jen jeden. A to moment, kdy bylo „tak tak“ – většinou jednoho jediného hlasu – v akademickém senátu schváleno založení fakulty. Významným momentem byl také vznik projektu na prodej budovy na Zelném trhu a výstavbu nové fakultní budovy. Ta pak svou existencí dala možnost plně rozvinout náš potenciál: na vstup do budovy mohl nějaký místní Banksy klidně nasprejovat nápis: „Teď už nás nic nezastaví“.

A jak hodnotíte vývoj ESF?
Jako úžasný příběh se šťastným koncem. Na začátku byla malá skupina lidí, která se v roce 1990 scházela v tmavé, zakouřené kanceláři ve Výzkumném ústavu. Dohadovala se o budoucnosti nové fakulty a neměla zcela jasné a ucelené představy o tom, co a jak by bylo nejlépe podniknout. No a na konci příběhu zde máme vysoce moderní školu, která patří zcela určitě mezi úzkou špičku ekonomických fakult v rámci republiky.

Připadal jsem si skoro jako nějaký satrapa v orientální despocii

Vy jste zakladatelem fakultní knihovny. Jak se dává taková knihovna dohromady?
Začínali jsme s pár bednami knih, které nám dala Právnická fakulta a nějakými zahraničními dary. Dnes máme více než 80 tisíc knih. Měli jsme v té době jen dva stálé zaměstnance, později ještě i dvě praktikantky. Všechno jsme si mohli v zásadě udělat podle svého, pro inspiraci jsme jezdili třeba do Vídně na Wirtschaftsuniversität. A potom se už knihovna buduje evolučně a dlouhodobě. Je to běh na dlouhou trať. Od počátku jsem také spoléhal na názory a potřeby našich uživatelů. Za tímto účelem jsme si vybudovali celou řadu zpětných vazeb a druhým pilířem, o který jsme se opírali, byly pravidelně prováděné analýzy našich dat.

Pokud byste měl zmínit nejvýznamnější události v historii knihovny, jaké by to byly?
Nejvýznamnějším momentem byla kompletní rekonstrukce knihovny v roce 2012, protože „stará knihovna“ a nynější nová knihovna, to jsou nebe a dudy. Skvělým počinem bylo přijetí mladého absolventa informatiky – dnešního vedoucího knihovny – do našich služeb, v roce 2001. Díky jeho kvalifikaci i osobním zájmům jsme mohli s mnoha věcmi pohnout novým způsobem pořádně dopředu. Pokrok znamenal i přechod knihovny na systém RFID v roce 2018, který umožňuje samoobslužné výpůjčky a vracení dokumentů samotnými uživateli. Důležitým momentem také bylo svěření výuky fakultně povinného předmětu Akademické psaní právě knihovně. Kurz byl – jako první takový na ESF – již v roce 2010 převeden plně do on-line podoby, takže nás koronavirus ani v nejmenším nezaskočil.

Knihovna vytvořila také první volně přístupný digitální archív diplomových prací v Česku. Co bylo impulzem k jeho vzniku?
Každé ráno jsem měl ve zvyku si knihovnu projít. Všiml jsem si, že nejvíce rozpůjčovaných a rozkrámovaných dokumentů, které bylo potřeba stále uklízet, představovaly jednoznačně diplomové práce. Tak mě tak napadlo – co kdybychom je digitalizovali a studentům nabídli i v elektronické podobě?

V roce 2019 jste předal vedení knihovny svému kolegovi Jiřímu Poláčkovi. Proč jste se tak rozhodl?
Knihovnu jsem vedl od roku 1991. S blížícím se dovršením důchodového věku jsem si začal tak trošku připadat jako nějaký satrapa v orientální despocii, typově asi jako Jean-Bédel Bokassa I. Dokonce hrozilo, že bych délkou setrvání v úřadu mohl předstihnout i běloruského prezidenta Lukašenka. Druhý důvod je o něco pochmurnější, nikoli však v osobní rovině.

Prozradíte čtenářům, o co konkrétně šlo?
Řízení vysokých škol a vůbec celý akademický provoz se v posledních deseti letech neobyčejně zbyrokratizoval. Forma má navrch nad obsahem: stále musíme zkoumat, zda děláme věci správně, namísto toho, abychom přemýšleli, jaké správné věci bychom mohli udělat. Učitelé místo učení a výzkumu stále více vyplňují výkazy, formuláře, žádosti, projekty, tabulky a hlášení. Mezi přáteli celý tento proces s určitou nadsázkou nazývám „Královstvím nesmyslů“. Toto je však nadáno mocí donutivou i stravujícím působením na své poddané. Dokonce jsem jeden čas přemýšlel, zda by generální stávka vysokých škol nazvaná „Konec vyplňování formulářů“ (alternativně „Smrt Excelu!“) mohla vést ke kolapsu českých vysokých škol. Pochopitelně žertuji…

Absolventi ESF hledají poměrně snadno uplatnění

Teď působíte jako knihovník specialista. Jaká je náplň Vaší práce?
Ano, někdy si připadám trošku jako Ferda Mravenec – od všeho něco. Posuzuji nákup všech nových knih a předplatná časopisů i elektronických zdrojů informací. Krmím daty některé informační služby jako jsou Ohlášené knihy, Ve světě vychází, Obsahy časopisů, Obálky knih a knihovní Twitter. Provádím také monitoring tisku a kontroly zabezpečení všech vyučovaných předmětů povinnou i doporučovanou literaturou. Kromě toho pro fakultu realizujeme řadu interních marketingových průzkumů a analýz – například analýzy dat z přijímacího řízení, analýzy předmětových anket z IS MU, nedávno jsme mezi studenty dělali průzkum nazvaný Výuka a podmínky pro studium na ESF MU v době koronaviru. O výuce Akademického psaní jsme již mluvili, letos nám přibude další předmět – Akademické a odborné psaní, určený profesním bakalářským programům. Celkově k mé práci také patří i celá řada „neviditelných konzultací“ nebo vyhledávání informací pro učitele či pracovníky obslužných oddělení.

Pro univerzitu tvoříte i celou řadu analýz…
Ano, zaměřuji se zejména na uplatnění absolventů Masarykovy univerzity v praxi. Ve spolupráci s tehdejším prorektorem Ivanem Vágnerem jsme na škole již v první polovině devadesátých let vytvořili – v Česku první – systematický průzkum uplatnění absolventů v praxi. Od té doby bylo zmapováno uplatnění absolventů MU v praxi od roku 1993 až do roku 2018, tzn. dvacet šest absolventských ročníků. Pro fakultu jsme také realizovali celou řadu marketingově orientovaných výzkumů. V letech 2000 až 2009 jsme také pracovali jako analytický tým pro Veletrhy Brno, kde jsme exkluzivně realizovali několik stovek průzkumů mezi návštěvníky a vystavovateli. Rukama – obrazně řečeno – nám tak za posledních třicet let prošlo více než 250 tisíc respondentů.

Vypozoroval jste v uplatnění absolventů nějaké trendy?
Jako významný a potěšitelný trend vidím fakt, že stále větší a větší skupina absolventů je spokojena s tím, co jim Masarykova univerzita dala do života. V roce 1993 činil podíl spokojených 71 %, od té doby se kontinuálně zvyšoval až na letošní hodnotu 95 %. Absolventi nacházejí poměrně snadno práci, na trhu práce jsou flexibilní. Stále větší podíl absolventů je spokojený se mzdami (platy), které za svou práci dostávají a vidí svou práci jako perspektivní. Pozitivně také hodnotí své vyhlídky na další kariéru.

Rád vymýšlím různé mystifikace a poťouchlosti

S knihami jste strávil velkou část Vašeho života, jaká je Vaše oblíbená?
Z odborných knih mám v oblibě věci z oblasti sociologie, psychologie, sociální psychologie, politologie či futurologie a světa informací vůbec. Rád všem doporučuji k přečtení zejména dvě knihy: Schopenhauerovy Aforismy k životní moudrosti a Spolčení hlupců od J. K. Tooleho.

Jakým dalším aktivitám kromě čtení se rád věnujete ve svém volném čase?
Věřím v Aristotelův úsudek: život záleží v pohybu. Proto se snažím pravidelně pohybovat – pěšky či na kole. Zajímá mě auto-moto sport a závodní technika, občas se projedu na Hondě 650. Hraju šachy, plavu, rád se podívám na nějakou černou komedii nebo dokumenty. Příležitostně vařím různé rádoby indické šmakulády a čas věnuji také dvěma vnukům, zahradě a práci kolem domu v Ivančicích. Rád také vymýšlím různé mystifikace a poťouchlosti, jako jsou například studenty oblíbené Trotlfest testy. V současné době například vyvíjíme zábavně edukativní hru s názvem: Člověče, nebuď Trotlmajor!, experimentálně bude nasazená v Akademickém psaní v nadcházejícím podzimním semestru.

Co byste fakultě k jejímu třicetiletému výročí popřál?
Keep going!

Rozhovor s Jaroslavem Nekudou vedla Kristýna Férová, studentka FSS MU.

A na co vzpomínají kolegové z knihovny?

„Jarda vždy vynikal neortodoxními metodami managementu nejenom knihovny, ale obecně čehokoliv příhodného. Skoro by se mohlo zdát, že jejich vynalézáním a uváděním do praxe strávil nemalou část svého života. Rád bych zmínil aspoň některé. Například pravidlo „3N“ říká, že je nutno vždy dobře zvážit, zda to, co se chystáme udělat, má smysl, protože „nikoho nic nezajímá“. Uděláme-li to, vznikne „causa“. A práce, to vlastně není nic jiného než nepřetržitý tok kauz, které je možné klasifikovat na bukačky, kesery a kočíky. Bukačky jsou vesměs neškodné a někdy je stačí jenom vysedět. Naproti tomu v keserech se skrývají kyselé šmejdy, se kterými je nutno rázně zatočit. Záludné jsou také kočíky, které jedou kolem a vybízejí ke svezení – jakmile ale člověk nasedne, záhy zjistí, že se kočík řítí do propasti a nelze vysednout. Přesto se najde nemálo těch, co opakovaně nasedají – to jsou kočíkáři. Vedle nich existují také mikulky, které veškeré ty bukačky a kesery generují – dost často i jenom omylem – a konečně také tvrdí hráči, kteří umí se s ničím nemažou. Tvrdí hráči totiž umí posuzovat stavy (co je to tady za stavy?) dle stupnice vyčpělosti – cokoliv se zdá být jen trochu vyčpělé, musí bez milosti pryč. Inu s Jardou je třeba být neustále ve střehu, ale člověk se s ním rozhodně nenudí.“ :-)

Jiří Poláček


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.