Studenti v akci. Jak pomáhají v době koronavirové?

Šijí roušky, hlídají děti nebo je doučují a vůbec pomáhají všude tam, kde je to potřeba. Někdy také přímo v Dobrovolnickému centru Masarykovy univerzity, které od počátku epidemie koronaviru propojuje ty, co něco potřebují s více než čtyřmi tisíci dobrovolníků, kteří se postupně přihlásili přes web munipomaha.cz nebo přes výzvy mediků. Většinu tvoří studenti MUNI, hlásí se ale i další stovky vysokoškoláků napříč Českem. Tady jsou příběhy některých z nich.

Doučování fyzicky i na dálku

Zatímco někteří jeho kolegové z Pedagogické fakulty MU se střídají u hlídání dětí zaměstnanců Fakultní nemocnice Brno v kampusu, David Hnilička má sám na starosti dítě jedno. Čtyřikrát týdně hlídá a doučuje chlapce v jedné brněnské rodině. „Vždycky dopoledne s ním trávím dvě až tři hodiny a celou tu dobu se hlavně učíme, protože má velkou spoustu úkolů do školy. Chci, aby stihl všechno učivo se mnou, a měl pak volné odpoledne, které může trávit, jak chce,“ popisuje svou dobrovolnickou práci David.

O možnosti přihlásit se do databáze lidí, kteří v době pandemie nového koronaviru chtějí pomáhat, se dozvěděl v Informačním systému MU. „Odmalička mě rodiče učí pomáhat druhým, proto se snažím zapojit, co nejvíc to jde. Neváhal jsem a hned se zapsal.“

S rodinou i chlapcem si sedli a doučování Davida baví. „Určitě mě to obohacuje v získávání zkušeností při práci s dítětem a při osvojování si vysvětlování látky. Zkušenosti se mi budou hodit až budu jednou učitel,“ říká student, který se jinak věnuje vlastním úkolům do školy, především psaní seminárních prací.

„Na současné situaci nacházím pozitivum v tom, že s mojí rodinou trávíme spoustu času spolu, hráváme deskovky a díváme se na filmy. Taky jsem neodolal a pořídil jsem si Netflix, takže teď sleduju jeden seriál za druhým,“ dodává budoucí pedagog.

Jako dobrovolnice doučuje také Leona Sabolová, to ale na rozdíl od Davida dělá na dálku a jen jednou týdně. „Doučuju slečnu ze čtvrté třídy angličtinu, a to na přání rodičů přes Skype,“ říká studentka Filozofické fakulty MU, která se po ukončení kontaktní výuky přesunula za rodinou do Ostravy, a tak jí distanční učení vyhovuje.

S touto formou práce už má zkušenosti díky brigádě v jazykové škole. „Je to trochu náročnější v tom, že nevidím materiály, s nimiž dívka pracuje a někdy trvá delší dobu, než pošle zpracované zadání. Ale zvládnout se to dá,“ říká Leona, která si do přihlášky pro dobrovolníky zapsala celou řadu věcí, které umí a ráda dělá. Kromě výuky angličtiny a práce s dětmi je to třeba i hraní na flétnu.

V nemocnici se hodí nejen medici

Anna Šilarová také studuje na Filozofické fakultě MU a do databáze dobrovolníků se přihlásila zhruba před týdnem a půl. „I když píšu bakalářku a mám se připravovat na státnice, tak se mi v tuto chvíli plní některé školní povinnost docela těžko. Rozhodla jsem se proto zapojit do dobrovolničení a dělat něco užitečného,“ popisuje svou motivaci studentka psychologie, která tento týden začala vypomáhat ve Fakultní nemocnici u sv. Anny.

Tam potřebují nejen mediky či zdravotnické pracovníky, ale někdy prostě jen pomocnou ruku. Anna tak zatím pomáhala s tříděním roušek, které nemocnice dostala od lidí a roznášela je na jednotlivá oddělení. Jakmile ji budou zase potřebovat, z nemocnice se ozvou. „V podstatě to fungovalo tak, že nejdříve mi z Dobrovolnického centra MU zavolali, zda bych byla ochotná tu práci dělat. Pak už se se mnou spojili lidé z nemocnice a poslali mi podrobné instrukce o tom, kam mám přijít a jakou práci budu dělat,“ dodává.

Práce v koordinačním týmu

Mezi dobrovolníky nejsou jen studenti Masarykovy univerzity, ale také mladí lidé z Vysokého učení technického, Veterinární a farmaceutické univerzity, Mendelovy univerzity a dalších škol.

Přímo v dobrovolnickém centru pomáhá například Karolína Musilová, která se z facebookové stránky své domovské Mendelovy univerzity dozvěděla o spolupráci vysokých škol a možnosti zapojit se do těchto aktivit. „Přihlásila jsem se do databáze a pak mi přišel e-mail o tom, že vzniká čtvrtý koordinační tým a zda mám zájem v něm pracovat. Pak jsme se už domlouvali na podrobnostech,“ říká Karolína, která říká, že jako empatický člověk nemohla v této době jen sedět doma a chtěla aspoň trochu pomoci v náročné situaci.

Koordinační tým má za úkol propojovat lidi, kteří potřebují pomoc, přímo s dobrovolníky. Jak práci dělat se učila na asi tříhodinovém školení a také první den v práci, kdy měla skupina menší množství telefonů a zájemců o pomoc, takže se s kolegy mohla doptávat na přesné postupy. „S týmem jsme si sedli docela dobře, je nás tam šest studentů a jedna z kolegyň nás řídí. Když je méně práce a není velký tlak, tak si občas pustíme nějaké písničky a zasmějeme se.“

Vyhovuje jí, že má vždy jeden den zhruba dvanáctihodinovou směnu a další den volno. „Je to lepší i z hygienického hlediska, po směně po sobě vždy všechno vydesinfikujeme a přes noc se v místnosti vyvětrá. Navíc se nepotkáváme s dalšími týmy, a tak omezujeme riziko nákazy,“ říká studentka Agronomické fakulty MENDELU. Když má volno, plní si i své studijní povinnosti, studuje technologii potravin a přestože je ve druhém ročníku, začala už pracovat na své bakalářské práci.

Mozek za mapou dobrovolníků

Nejen Karolíně pomáhá při práci v Dobrovolnickému centru MU mapa dobrovolníků, kterou se svou kolegyní vytvořil Jiří Hladík. Doktoranda Přírodovědecké fakulty MU oslovil jeho známý zapojený do koordinace dobrovolníků. Vzpomněl si na něj jako na člověka, který dělá mapy. Koordinátoři totiž potřebovali nástroj, který by jim uměl rychle ukázat, zda a kolik mají v určité lokalitě dobrovolníků.

„Měli určitou představu, kterou jsme přes víkend zpracovali a pak v dalších dnech ladili tak, aby fungovala lépe a víc automaticky. Kromě verze mapy, která je zveřejněná na webu, jsme udělali ještě interní variantu s dalšími funkcemi, která je určená jen pro pracovníky Dobrovolnického centra MU,“ uvedl student geografické kartografie a geoinformatiky.

Přestože už na podobných projektech pracoval jak ve škole, tak v práci, musel si některé věci dostudovat. „Nikdy neděláte stejné věci, takže si musíte vždycky zjistit, jak se co dělá. Díky dobrovolnické mapě jsem se zase naučil hodně nového. Jsem ale hlavně rád, že jsme mohli pomoci s něčím, co jsem studoval, a největší radost mám z toho, že to funguje,“ dodává Jiří, který je s koordinátory stále v kontaktu a konzultuje s nimi možnosti dalšího zefektivnění jejich práce.

Podívejte se na video, které natočili sami dobrovolníci.

Zapojit se nebo si říct o pomoc je možné na munipomaha.cz. Je také možné přispět finančně na materiální zajištění pomoci, vybraly se už téměř dva miliony korun.

(text převzat z Magazínu M)