Světová vítězka: Ploutvové plavání mi bylo předurčeno

Získat dvě zlaté medaile na Světovém poháru univerzit se v dubnu podařilo Adéle Švomové z Ekonomicko-správní fakulty MU. V italském Lignano Sabbiadoro uspěla v rychlostním potápění na padesát metrů a v plavání s ploutvemi na sto metrů. V obou disciplínách si vylepšila osobní rekord a nebyla daleko od českého rekordu. Pro studentku prvního ročníku Ekonomie je ploutvové plavání koníčkem a zároveň rodinným dědictvím.

30. 5. 2022 Denisa Mazourková


Adéla Švomová – vítězka Světového poháru univerzit, Foto: Jan Nepovím

Gratulujeme k úspěchu na Světovém poháru univerzit. Jaké jsou dojmy dvojnásobné vítězky?

Moc děkuji. Vůbec jsem to nečekala, takže jsem byla moc šťastná. Do finále jsem postoupila z prvního místa v rozplavbě, takže jsem cítila tlak, že to musím minimálně stejně tak dobře zaplavat znova. Nakonec se to podařilo a v obou disciplínách jsem si zlepšila osobní rekord a byla těsně za českým rekordem.

Univerzity z celého světa se mezi sebou utkaly poprvé, jak na tebe otevírací ročník zapůsobil?

Mile mě to překvapilo. Doufám, že se soutěž osvědčila a bude se konat pravidelně. Ráda bych Masarykovu univerzitu reprezentovala i příště. Tím, že to byl historicky první ročník, tak jsem vůbec nečekala, že to bude mít tak vysokou úroveň.

Byli tam plavci z celého světa, například z Kolumbie, Malajsie, Taiwanu, Itálie, Francie, Německa, Belgie. Dopoledne byly rozplavby, ze kterých postoupilo osm nejlepších do odpoledního finále. Také jsem si prošla poprvé v životě dopingovou kontrolou.

Jak taková dopingová kontrola probíhá?

Myslím, že si náhodně vytipují některé z nejlepších závodníků v každé disciplíně. Mě na dopingovou kontrolu vybrali po prvním závodu. Kontrolorka mě musela hlídat na každém kroku. Nesměla jsem nic jíst, pít, ani jít bez jejího doprovodu na záchod, i tam mě musela pozorovat. Zvládla jsem to, ale byla to zajímavá zkušenost.

Jakmile závod začne, přemýšlíš nad něčím nebo máš v hlavě prázdno?

Vyvinulo se to s věkem, dříve jsem bývala hodně nervózní několik dní před závody. Čím jsem starší, tím jsem klidnější. Snažím se na nic nemyslet jen vnímám své tělo, například jaké svaly mám zapnuté. Pokud ucítím, že mi tuhnou nohy, soustředím sílu na svaly na břiše. Na Světovém poháru univerzit jsem na trati na sto metrů celou dobu vedla, ale jelikož jsem si vzala tvrdší ploutev, tak posledních deset metrů mi ztuhly nohy a musela jsem dojet na setrvačnost. Hodně to bolelo, ale naštěstí to dobře dopadlo.

Zní to náročně. V čem se ploutvové plavání liší od klasického?

My plaveme rychleji a na rozdíl od klasických plavců jen dva styly. Plaveme delfína s jednou mono ploutví z laminátu nebo karbonu, nebo bifin se dvěma gumovými ploutvemi a šnorchlem. Můžeme mít celotělové plavky až po kotníky a oni musí mít závodní plavky po kolena.

Adéla Švomová v italském Lignano Sabbiadoro.

A proč sis vybrala právě plavání s ploutvemi?

Naše rodina pochází z města sportu – ze Žďáru nad Sázavou, kde můj dědeček pracoval jako profesionální potápěč a postupně se dostal k ploutvovému plávání v bazénu. Oslovilo ho to natolik, že tam založil klub ploutvového plavání a odstartoval tak naši rodinnou tradici, ve které potom pokračovala maminka a strýc. Ploutvové plavání mi bylo zkrátka předurčeno.

Jakmile jsem zjistila, že to na Světovém poháru univerzit klaplo a dovezu medaile domů, jako první mě napadlo, co na to řekne maminka. Dívala se online na stream a plakala. Vždy mě v plavání podporovala, je to můj největší fanoušek.

Kdy jsi zahájila svou plaveckou kariéru a jaké jsou tvé největší úspěchy?

Prvních závodů jsem se zúčastnila v pěti letech. Do juniorské reprezentace jsem se poprvé podívala v 15 letech v roce 2017. Na juniorský šampionát jsem zavítala poprvé v roce 2018, a to na mistrovství Evropy v tureckém Istanbulu. Reprezentovala jsem také v roce 2019 na mistrovství světa v Egyptě a vloni v ruském Tomsku.

Stále držím juniorský český rekord v plavání s ploutvemi na 100 metrů. Na světovém poháru v roce 2018 jsem získala bronzovou medaili, stejně tak v roce 2019. Letos v dubnu jsem získala další bronz na světovém poháru a o pár dní později na Světovém poháru univerzit jsem získala dvě zlaté medaile.

Máš ještě nějaký plavecký sen, který by sis ráda splnila?

Řekla bych, že každý máme nějaký svůj sen. Pokud si ho splníme, stupňujeme ho dále, anebo přichází další sen. Mým dřívějším snem bylo dostat se do juniorské reprezentace České republiky. Potom získat juniorský rekord na sto metrů, který stále držím, teď bych ale chtěla ten rekord seniorský.

Kvůli studiu na naší univerzitě ses přestěhovala do Brna. Splnila se tvá očekávání?

Vždy mě to do Brna táhlo a už dávno jsem věděla, že budu chtít studovat na Masarykově univerzitě. Líbí se mi ten koncept, jak jsou všechny fakulty propojené. Na Ekonomicko-správní fakultě jsem spokojená moc. Líbí se mi hlavně přístup učitelů, náplň hodin a v dnešní době mi studium na této fakultě přijde nejenom velmi zajímavé, ale i potřebné.

Jaké jsou v Brně podmínky pro trénink plavání s ploutvemi?

Brno nemá žádný klub ploutvového plavání, takže teď trénuji méně. Chodím dvakrát týdně v šest hodin ráno před začátkem výuky plavat do veřejného bazénu. Naštěstí už mám něco naplaváno, a to tělo v tom zůstává.

Řekla bych, že jsou dva typy plavců. Někteří přirozeně cítí vodu a jiní to mají vydřené – když přestanou trénovat, špatně se do toho vrací. Já mám naštěstí po mamince v genech, že cítím vodu. Stačí mi se fyzicky udržovat jakýmkoli sportem, nemusím nutně trávit tolik času ve vodě, vynahradím si to na suchu. V tom mi pomáhá volejbal, na který jsou v Brně skvělé podmínky. Trénuji třikrát týdně a jedenkrát týdně trénuji také na univerzitní půdě.

Daří se ti skloubit profesionální plavání se studiem na vysoké škole? Neměla jsi někdy pocit, že je toho na tebe moc?

Hraji ještě volejbal, první juniorskou ligu za Nové Veselí a druhou ženskou ligu za Brno. Někdy se toho nakupí hodně ve škole, a ještě se sejdou během víkendu závody v plavání i ve volejbalu. Několikrát jsem byla v bodu, kdy jsem považovala za ulehčující řešení se jednoho vzdát, ale potom jsem si říkala, co bych vlastně dělala. Oba sporty jsou se mnou tak dlouho. Plavání bych se nemohla vzdát nikdy, volejbal je zase skvělý týmový sport. Každý má své výhody a momentálně si nedokážu představit můj život ani bez jednoho.

Samozřejmě jsou momenty, kdy je toho na mě moc. Každému sportovci se to občas stane a v takových situacích je dobré si popovídat se třetí stranou. Řada sportovců chodí k psychologům a není to rozhodně žádná ostuda.

Na jaké soutěži ti v nejbližší době můžeme držet palce?

Ještě na konci května mě čeká mistrovství České republiky a poté se vše upíná k červencovému mistrovství světa v kolumbijském Kali. Nejnáročnější měsíce v tomto roce jsou pro mě květen a červen, kdy vrcholí přípravy. Zároveň mě čeká moje druhé zkouškové období ve škole, mám z toho docela strach, ale vše se nějak zvládne. Rozhodně nemíním s plaváním končit, přijde mi, že až teď k tomu začínám v hlavě dozrávat.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.