Studiem doktorátu posouváte nejen svoje vědomosti, ale i vědomosti celého oboru, říká Tomáš Houška

Jaká byla vaše cesta na doktorské studium?

Moje studium bylo poněkud netradiční. Hned po získání magisterského titulu jsem začal pracovat jako ekonom na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně (ÚOHS), lidově řečeno antimonopolním úřadu. Pro doktorské studium jsem se rozhodl až po více než roce v pracovním poměru. Chtěl jsem získat vědomosti, ke kterým bych se v práci nedostal.

Které vědomosti máte na mysli?

Při ekonomické analýze případů v oblasti hospodářské soutěže vždy využíváte metody vhodné pro řešení určitého problému. Pro osvojení si metod, které vyžadují více dat nebo času, než máte k dispozici u aktuálního případu, tak často není prostor. Lákalo mě mít do svého oboru komplexnější vhled, proto jsem si dal profesní pauzu a rozhodl se studiem své znalosti rozšířit.

Co vám tedy práce nedokázala nabídnout, a doktorské studium naopak ano?

Získání hlubších teoretických znalostí v daném oboru, které jsem navíc díky titulu měl jak doložit. Po absolvování studia jsem mohl nabídnout jak praktické zkušenosti, tak právě komplexní teoretické znalosti v mém oboru. Tato kombinace mi určitě otevřela mnoho dveří, například možnost pracovat pro britský telekomunikační úřad Ofcom.

Co vás na studiu bavilo nejvíce?

Doktorské studium je nesmírně intelektuálně uspokojující činnost. Bavilo mě setkávat se s lidmi, kteří byli stejně zvídaví jako já. Není v silách a možnostech člověka vyřešit všechny výzkumné problémy sám. Vyměňovat si názory a diskutovat s ostatními je velkou a zajímavou součástí tohoto studia. Navíc na Ekonomicko-správní fakultě je skvělý kolektiv, který vám toto rozhodně umožní.

Bylo naopak něco, co byste si už zopakovat nechtěl?

Občas jsem se během výzkumu dostal do slepé uličky. V jednom momentu jsem například při vývoji prvního modelu poptávky a nabídky zjistil, že není zcela vhodný a funkční. Musel jsem tak zahodit asi půlroční práci a začít se věnovat alternativnímu přístupu. Opustit něco, co jste budovali půl roku, je poměrně velká psychická rána.

Vnímáte to zpětně tak, že vás to posílilo?

Rozhodně. Těmto situacím se nedá vyhnout. Jak v běžném pracovním životě, tak i při studiu. Člověka to zocelí.

Kde tedy hledáte motivaci, když se dostanete do takové v tu chvíli možná bezvýchodné situace?

V první řadě musíte vědět, zda vůbec chcete doktorát studovat, a zároveň mít jasnou představu o tom, proč ho chcete studovat. Jakmile to víte, motivace se nabízí sama, ale musíte si vytyčit jasný cíl a vidět ve svém rozhodnutí zřejmý smysl. Doktorské studium není o shromažďování zápisků z přednášek, je o hledání odpovědí na otázky, které ještě nebyly zodpovězeny či podrobeny hlubšímu zkoumání. Když tento cíl nemáte, je lehké motivaci ztratit.

Co byste na závěr rád vzkázal uchazečům o doktorské studium nebo i současným studentům?

Uchazečům bych doporučil přistupovat k přihlášce do studia zodpovědně. Nejdříve diskutujte s vyučujícími a ujasněte si svůj záměr, proč chcete dále studovat. S jasným cílem je doktorát mnohem veselejší cesta. Současní studenti by neměli zapomínat, že v tom nejsou sami. Nebojte se ptát a diskutovat váš výzkum se školitelem, členy vaší katedry, absolventy nebo spolužáky. Posune to vás i váš výzkum. Cesta za doktorátem je jako řešení hlavolamu. Musíte zjistit, který dílek pasuje do té vaší skládanky. Občas to drhne, ale jakmile zapadne i ta poslední součástka, je to nepopsatelný pocit.