Špalek: Chci fakultu posunout na evropskou úroveň

26. 10. 2020 Ema Wiesnerová

Dostat ekonomicko-správní fakultu na špici mezi ekonomickými školami v Česku a výrazně ji zviditelnit také na mezinárodní úrovni je jedním z hlavních cílů nového děkana Jiřího Špalka.

Dlouholetý vedoucí katedry veřejné ekonomie a ředitel Laboratoře experimentální ekonomie MU o kandidatuře jako člen fakultního a posléze i univerzitního akademického senátu, kde se podílel na diskusích o strategiích a rozvoji fakulty, stejně tak i na jejich tvorbě, sám uvažoval. „Nejsilnějším impulsem pro mě však bylo to, že mě osobně oslovila řada lidí z fakulty i univerzity, kteří více méně počítali s tím, že do toho půjdu,“ říká Jiří Špalek.

Funkce děkana se Špalek ujme 1. listopadu 2020. Ve funkci vystřídá Antonína Slaného, který byl děkanem fakulty osm let.

Jaké jsou vaše hlavní cíle?
Vedl jsem katedru, kterou se mi, myslím, podařilo hodně proměnit a posunout na evropskou úroveň. Přicházejí k nám lidé ze zahraničí, získali jsme mezinárodní akreditaci, publikačně patříme k nadprůměru. Totéž se povedlo s laboratoří experimentální ekonomie a věřím, že takto úspěšní můžeme být i ve velkém a prosadit podobné fungování na úrovni celé fakulty. Není to ale jen záležitost děkana. Budu se snažit přesvědčit co nejvíc lidí na fakultě, že to má smysl.

Během diskusí s akademickou obcí jste několikrát mluvil o tom, že je třeba začít pracovat se zaměstnanci fakulty. To se dosud nedělo?
Jsme historicky mladá fakulta, máme třicet let. A jsme navíc i fakulta mladá věkem, takže lidé, kteří tu pracují, se vlastně pořád učí za pochodu. Já osobně patřím teprve ke druhé generaci lidí, co tu působí. Museli jsme spoustu věcí týkajících se základního chodu i směřování fakulty vymýšlet a realizovat. A přitom jsme tak trochu zapomněli na sebe, na to, že nejsme jen UČO v informačním systému, ale především lidé, kteří by měli být se svou prací a fakultou spokojení. Během kampaně jsem často narazil právě na nespokojenost s tím, jak se tu k sobě navzájem chováme, i s tím, jak fakulta o své zaměstnance pečuje a jak velké tu vznikly nerovnosti například v zatížení výukou či v publikačním výkonu.

Co s tím jako děkan chcete dělat, abyste zaměstnance přesvědčil, že změny přijdou?
Vím, že nás v tomto směru čeká dlouhodobá práce a že není možné začít hned s nějakými radikálními zásahy či výměnou lidí. Mají svou historii, jsou navázaní na projekty a výuku, která musí běžet dál. Nejprve je především nutné lidem říct, co od nich chceme, a až po nějakém čase případně začít vyvozovat důsledky z toho, když své úkoly plnit nebudou. Co chci ale hodně rychle rozběhnout, je diskuse nad tím, koho a za jakých podmínek budeme na fakultu přijímat. Máme tady poměrně decentralizovaný způsob výběru zejména akademických pracovníků a já bych rád zavedl jednotnou strategii a pravidla pro jejich výběr. Tak, abychom na stejné pozice přijímali pokud možno podobný typ lidí. Vedoucím kateder či oddělení by samozřejmě měla určitá míra volnosti ve výběru kolegů zůstat.

Dlouhodobý je i cíl zvýšit mezinárodní rozměr fakulty. Chcete se zaměřit na lákání zahraničních studentů, nebo spíš pedagogů?
Samozřejmě chci co nejvíc zahraničních studentů. Moji předchůdci už pro to udělali spoustu práce, máme akreditované magisterské programy v angličtině a před akreditací jsou i dva bakalářské. Ale potřebujeme také kvalitní lidi, kteří budou stát na druhé straně přednáškové místnosti, takže chci přitáhnout také pedagogy či výzkumníky z jiných zemí a škol. Nové tváře mohou prostředí fakulty obohatit o jiné zkušenosti, výzkumná témata či způsoby vzdělávání. A navíc s sebou přinesou nové kontakty a otevřou možnosti spolupráce ve výuce i výzkumu.

Naznačoval jste, že by se „internacionalizace“ mohla dotknout i českých studijních programů. Jak?
Máme velmi dobře jazykově vybavené studenty, ale málo toho využíváme. Studenti mají už nyní povinnost absolvovat jeden předmět v cizím jazyce a vím, že mnozí by si jich rádi zapisovali víc. Rád bych tedy obecně navýšil výuku v angličtině i v českých programech, ať už v podobě přednášek v povinných předmětech, či širší nabídkou anglicky vyučovaných volitelných předmětů. Výuka v cizím jazyce totiž, mimo jiné, studentům pomůže lépe se orientovat v oboru.

Nalákat zahraniční studenty, pedagogy či vědce ale není jednoduché. Co jim může ESF nabídnout?
Můžeme je nalákat na Brno, to má velmi dobrý zvuk. Naše výhoda proti jiným ekonomickým fakultám v Česku je také ta, že jsme součástí Masarykovy univerzity, která nabízí širokou paletu studijních programů. Hlavně ale musíme ukázat, že tu děláme zajímavé věci, využívat dvoudiplomové studium (double-degree), rozsáhleji spolupracovat se zahraničními školami na výměnných programech. Určitě o sobě musíme dát víc vědět nejen v Česku, ale i v zahraničí. A podle mě bychom se měli výrazněji zaměřit na země, které jsou nám kulturně, historicky a jazykově bližší, tedy na státy bývalého východního bloku.

Zajímavé věci, které mohou přitáhnout pozornost k fakultě, souvisí i s kvalitním vědeckým výkonem.
Nejsme na tom v tomto ohledu špatně a za posledních deset let jsme poskočili z průměrné fakulty do kroužku elitních českých institucí, nicméně svět je o hodně dál. Máme tu vynikající lidi, kteří umí získávat kvalitní projekty a publikovat v prestižních časopisech, ale je tu dost i těch, kterým to třeba tolik nejde. Rád bych přesvědčil kolegy na fakultě, že vědecký výkon je důležitý a nemůžeme na jeho kvalitu rezignovat. Znamená to také poskytnout lidem prostor a podpůrné podmínky pro vědeckou práci, tedy řešit například nerovnoměrné zatížení výukou mezi programy.

Jak jinak se chcete odlišit od konkurence? Jen v Brně jsou tři ekonomické fakulty.
Moje vize je, že ESF MU bude připravovat studenty pro nejvýznamnější české firmy a instituce a nejvyšší patra jejich žebříčků. Musíme se víc bavit s firemní sférou a zjišťovat, co od našich absolventů očekává. Osobně si myslím, že na trhu je poptávka po lidech s univerzálnějšími znalostmi, kteří se umí rychle adaptovat, pracovat v týmu, naslouchat, ale i dobře argumentovat. Nutná je také užší spolupráce s byznysem, aby si studenti mohli v co největší míře osahat praxi.

(Text převzat z Magazínu M.)

Více článků

Přehled všech článků