Proč nesmíme zapomínat na odkaz válečných veteránů: zamyšlení doc. Libora Žídka nad dopady válečných konfliktů nejen do ekonomické sféry

Jaké jsou ekonomické aspekty válek?

Válka přináší hlavně nesmyslné lidské utrpení, ale ruku v ruce s ním jdou i ekonomické faktory. Zatímco my ekonomové se zabýváme vytvářením a kumulací zdrojů pro větší blahobyt obyvatel, tak ve válce jsou zdroje použity k destrukci – tedy proti smyslu rozumného užití zdrojů. Vedle toho velké války znamenají i pokles (nevojenské) produkce, nedostatek, lístkové systémy, inflaci, zadlužení, hlad, nemoci… Ale i u menších válečných konfliktů jsou zdroje přesměrovány destruktivním směrem. Válečná devastace může být zcela katastrofická, dle některých odhadů se například za 2. světové války francouzský HDP navrátil zhruba do roku 1890 nebo německý do 1908. Značné však byly i dopady na morální stav jednotlivých společností, což je bohužel i případ Československa pro 2. světové válce.

Pro výsledek konfliktu je ekonomický aspekt velmi významný, byť velkou (a možná největší) roli hraje morálka vojska. Americký ekonomický potenciál byl klíčový pro výsledek obou velkých válečných konfliktů 20. století. Mimo jiné, americká pásová výroba relativně jednodušších zbraní (tanků, aut, letadel atp.) se ukázala jako výrazně účinnější než německá „kusová“ produkce více sofistikovaných zbraní. Dalším důležitým aspektem bylo zapojení soukromého sektoru do americké válečné výroby proti německé ekonomice, která byla rozdělena do kartelů a do určité míry centrálně řízena. Americká pomoc v podobě Lend and Lease byla také klíčová pro spojence – zejména Británii a SSSR. Nicméně souběžně pochopitelně působilo i to, že válka byla v zemích západních spojenců vnímána jako obrana demokratických hodnot a svobody. V jiných případech je zřejmé (třeba USA ve Vietnamu nebo SSSR v Afganistánu), že pouhá ekonomická převaha k vítězství nestačila.

Co se děje po skončení válek?

Dobrá poválečná obnova je velmi důležitá pro následnou stabilizaci. Německá katastrofická situace po 1. světové válce (včetně hyperinflace a obrovských reparací) vydláždila cestu k nástupu fašismu. Naopak německá a japonská obnova po 2. světové válce (včetně americké pomoci mimo jiné Marshallovým plánem) přispěla k začlenění těchto zemí mezi demokracie a k tomu, že již nejsou okolním zemím nebezpečné. Na tomto příkladu, je dle mého názoru vidět, že poučení je možné. Jiný zajímavý aspekt je, že Američanům se v posledních dekádách nedařilo „vyhrávat mír“ – tj. po vojenském vítězství (kupříkladu v Iráku nebo Afghánistánu) se jim nedařilo investicemi do obnovy získat obyvatelstvo poražených zemí na svoji stranu.

Lze si vzít z válek nějaké další poučení?

Možná pro někoho překvapivě, dlouhodobý trend směřuje k poklesu válečných konfliktů (a obecně násilí). Války mezi dvěma státy do velké míry vymizely (současná situace na Ukrajině je bohužel výjimkou). Lidé v demokraciích obecně války nechtějí – lidské životy jsou příliš cenné a nestojí za jakékoliv územní zisky (zde vnímám velké poučení). Také se dá říct, že s růstem blahobytu často klesá ochota válčit. A de facto nikdo nechce vydávám prostředky „zbytečně“ na obranu, místo stavby silnic nebo zlepšení zdravotnictví. V autoritářských či totalitních systémech je situace jiná – ty jsou z principu často agresivní, protože se agresí snaží obhájit svoji existenci. Například SSSR vydával v 80. letech na zbrojení až 25 % HDP. Ale jistě opět nejde jen o ekonomické aspekty – Německo například po válce plně přiznalo vinu a z mého pohledu se ji následně snažilo i odčinit – což přispělo k vypořádání se s minulostí a k jeho začlenění mezi demokracie. Nic takového se například po válkách na Balkáně nestalo a myslím, že to má bohužel dopady do současnosti.

Jak vnímáte problematiku veteránů?

Každá rozumná společnost se stará o svoje veterány. Osobně vnímám celou problematiku tak, že naši vojáci jsou nasazování v souladu s hodnotami naší demokratické společnosti. Jsou sice profesionálové, ale pokud jsou vysláni do Afghánistánu, Iráku nebo Mali, tak jsou naším příspěvkem ke stabilizaci těchto zemí. I když se jedná o vzdálené země a mohlo by se zdát, že se nás situace netýká, tak na stabilním (a bohatém) světě má Česká republika ten nejvyšší zájem.