Štefan Lyócsa: Finanční trhy nás nepřestávají překvapovat

Ve vašem výzkumu se věnujete finančním trhům. Jak ovlivňují finanční trhy společnost a každodenní životy lidí?

Vývoj na finančních trzích ve světě ovlivňuje rozhodování ekonomických subjektů. Jinak to není ani v případě malé otevřené ekonomiky, jakou je Česká republika. Například růst cen ropy a zemního plynu se může po čase projevit ve vyšších cenách za dopravu, což vede nejen k nárůstu cen pohonných hmot, ale také k růstu cen ostatního zboží. Růst úrokových sazeb zase prodražuje půjčky, a to nejen pro domácnosti, ale i pro firmy a stát, který financuje část svého rozpočtu pomocí dluhopisů. Trh s měnovými páry zase ovlivňuje nejen cestovatele, ale i podniky, které obchodují se zahraničím. A například akciové trhy ve světě neslouží jen firmám k získání kapitálu, ale také investorům z celého světa, kteří spravují investice domácností. Podobných případů je mnoho a jde jen o ty viditelnější projevy. V pozadí stojí důležitá informace o vztahu mezi rizikem a výnosem. Finanční trhy a vývoj na nich nám totiž dávají signál o hodnotě podstupovaného rizika.

Jak hodnota podstupovaného rizika ovlivňuje každodenní rozhodování?

Ekonomie se zabývá rozhodováním o tom, co uděláme s omezenými zdroji, abychom dosáhli našich cílů. Výsledek těchto rozhodnutí je většinou nejistý a svým rozhodnutím proto podstupujeme riziko. Informace z finančních trhů nám pomáhají zodpovědět otázku, jakou odměnu máme požadovat za to, že podstoupíme riziko, a to dokonce i v situaci, kdy rozhodnutí přímo nesouvisí s finančním trhem. Například můžeme zvažovat nákup nemovitosti. Řekněme, že kupujete bez úvěru a že očekáváme čistý roční dlouhodobý výnos 6 % z hodnoty nemovitosti včetně jejího budoucího růstu. Jak posoudíme, zda jde o dobrou investici? Můžeme porovnat výnos s vhodnou alternativou a finanční trhy takové alternativy často nabízejí. Například dnes můžeme jít na finanční trh a nakoupit jakoukoli hodnotu akcií firem specializujících se pronajímáním nemovitostí. Pomocí vývoje cen těchto firem dokážeme odhadnout, jaký výnos očekávají dobře diverzifikovaní investoři v daném sektoru. Pokud je to také 6 %, tak možná pronajímání jedné nemovitosti není nejlepší nápad. Investice do jedné nemovitosti je přece jen větším rizikem než vlastnit malý podíl ve sto firmách po celém světě. A za podstoupení většího rizika zpravidla požadujeme kompenzaci ve formě vyššího výnosu. Vývoj na příslušném akciovém trhu se ale může měnit, tudíž se stejných 6 % může ze dne na den stát lukrativní investicí. Tímto způsobem ovlivňují finanční trhy rozhodování v ekonomii, financích, managementu, ale i v každodenním životě. Já se v mém výzkumu snažím pochopit, co ovlivňuje nejistotu cen na finančních trzích, obzvlášť jakou roli v tom hraje pozornost investorů.

Čemu tedy věnují investoři pozornost?

Pozornost můžeme v širším slova smyslu chápat jako množství zdrojů, které potřebujeme ke zpracování informací. V zásadě mě zajímají dva druhy pozornosti. První je pozornost věnovaná krizovým situacím, které jsou z podstaty nepravidelné a můžeme je zkoumat jenom zpětně. Druhým typem je pozornost, kterou investoři věnují stavu ekonomiky. V tomto případě dokážeme tvořit, a také tvoříme predikční modely, v nichž nám pozornost pomáhá lépe předpovídat nejistotu na finančních trzích. Kromě samotné pozornosti nás zajímá také kontext, tudíž nejen na co konkrétně se investoři soustředí, ale také do jakých emocí se tato pozornost promítá, tedy sentiment. Sledujeme například diskusní fóra nebo sociální sítě zaměřující se na určitou událost, jako je například pandemie covidu, anebo na akciový trh obecně. Když pozorujeme nárůst zpráv, které mají negativní sentiment, zpravidla to vede k lepší předvídatelnosti vývoje nejistoty na finančních trzích.

Jaký vliv na chování investorů mají mediálně výrazné události, například veřejné spory známých osobností, jakou jsou třeba Donald Trump nebo Elon Musk?

Mediálně výrazné osobnosti jako prezident Trump nebo Elon Musk mají na sociálních sítích velké množství sledujících, a tudíž i potenciál strhnout na sebe krátkodobě pozornost. Obecně jsou to však právě krizové situace, které generují mediální zájem. Například když začala pandemie v zimě před pěti lety, mnoho z nás zajímaly informace o viru a jeho šíření, počty nakažených, mytí rukou, cestovní omezení, karanténa a podobně. Tyto informace jsme získávali z médií, sociálních sítí, diskusních fór nebo jsme si je vyhledávali pomocí vyhledávačů. My ekonomové se přitom na pozornost díváme jako na vzácný a omezený zdroj. Když dojde k takovému enormnímu nárůstu pozornosti, tak nutně věnujeme méně pozornosti jiným tématům – třeba ekonomickým fundamentům neboli základním ekonomickým ukazatelům a faktorům, které ovlivňují výkonnost a hodnotu firem, trhů a ekonomik. Jednak samotná krize vede k tomu, že nevíme, jak bude vypadat ekonomika země, a zároveň investory tyto události zaměstnávají natolik, že nemusí správně zpracovat ekonomické fundamenty. S kolegy jsme prokázali vztah mezi pozorností vůči pandemii a vývojem na akciových trzích ve světě.

Po překvapivém vpádu ruských vojsk na Ukrajinu začátkem roku 2022 jsme také prokázali, že část oslabování ukrajinské hřivny i ruského rublu vůči euru může jít na vrub právě nárůstu pozornosti vůči konfliktu. Taktéž jsme ukázali, jak enormní nárůst pozornosti vůči jedné bance ve Spojených státech v roce 2023, kdy se na sociální síti X začaly masivně šířit zprávy o problémech banky, předcházel jejímu krachu. Ten krach se udál poměrně rychle, a právě rychlost zaskočila i regulátora, který nestihl zasáhnout. Podařilo se nám propojení aktivity na sociálních sítích a vývoj cen akcií banky kvantifikovat, a to alespoň z krátkodobého hlediska.

Jaké trendy nebo vzorce v chování cen na trzích vás v poslední době nejvíce zaujaly?

Vývoj na finančních trzích nás stále dokáže překvapit. Například když rozumíme tomu, proč a jak vzniká záporná cena elektrické energie, byla záporná cena ropy v dubnu 2020 nečekaná. Zpětně to však dává smysl, protože v té době hrozilo, že při extrémním poklesu poptávky po ropě si investoři spekulující s ropou pro ni budou muset fyzicky přijít, proto se jí zbavovali za každou cenu, i za zápornou. Na záporné úrokové sazby na firemních dluhopisech v Evropě jsme si už také zvykli. Kromě toho mě fascinuje, jak jsou finanční trhy předvídatelně neefektivní během různých krizí. V poslední době mě ale nejvíc zaujala epizoda se skupinou akciových společností ve Spojených státech. Zjednodušeně řečeno se větší skupina malých investorů koordinovala na diskusních fórech tak, že cena vybraných akcií v krátké době narostla o několik stovek procent. Společnosti, kterých se to týkalo, tento růst neočekávaly a ani se v nich neděly žádné změny, které by ho ovlivnily. S kolegy jsme zkoumali, jak aktivita na diskusních fórech souvisí s budoucí fluktuací cen několika takových firem. Jednou z posledních vět v našem článku bylo tvrzení, že tento cenový efekt je neudržitelný. Když jsme ale po několikaměsíčním recenzním řízení dostali studii k revizi a cena daných akcií byla ještě stále extrémně vysoká, rozhodli jsme se větu raději ještě upravit.

Od příštího roku byste měl být garantem nového jednotného doktorského studijního programu na ECON MUNI. V čem bude tento program jiný a jaké změny přinese pro budoucí studující?

Nový doktorský program Economics, Finance and Management je zjednodušením současné struktury šesti doktorských programů, ale pojali jsme ho hlavně jako příležitost ke zvýšení standardu doktorského studia. Společný program, který jsme připravili s vedením fakulty, povede k několika změnám. Například k lepšímu výběru z většího počtu uchazečů, které budeme moci v přijímacích pohovorech navzájem porovnávat. Právě výběr vhodných kandidátů je klíčový faktor pro úspěch doktorského studia. Další změnou je, že po vzoru jiných fakult MUNI i světových univerzit pro každého studujícího vytvoříme poradní komisi, tzv. thesis advisory committee. Je to příležitost zapojit do rozvoje studujícího špičkového odborníka nebo odbornici ze zahraničí, který svým jménem bude spoluzodpovědný za rozvoj studenta či studentky, a ke kterému budou studující mít možnost jezdit i na výzkumné pobyty.

Výhodou jednotného programu je také štíhlejší a flexibilnější organizace s jednou oborovou radou. Případné změny v organizaci doktorského studia tudíž budou moci být zaváděny podstatně rychleji, než je tomu v současnosti. Protože v novém programu budeme mírně selektivnější při výběru vhodných kandidátů, budeme moci jednak udržet vyšší stipendium, ale také snadněji financovat ostatní výzkumné aktivity studujících v programu. V neposlední řadě jsme do programu zakomponovali několik nových předmětů a všechny povinné jsme koncentrovali do prvního semestru, aby doktorandi a doktorandky získali potřebné dovednosti a znalosti co nejdříve a mohli se co nejvíce věnovat výzkumu.

Když se ohlédnete za svou vědeckou dráhou, co byste dnes poradil mladým výzkumníkům a výzkumnicím?

Nezapřu svůj původ ve financích a řeknu: nebojte se do sebe investovat. Po pěti letech studia mohou někomu další čtyři roky na doktorátu připadat jako velmi dlouhá doba, a to zejména když jeho vrstevníci začínají sbírat zkušenosti v praxi. Já to ale beru tak, že v dobrém studijním programu jsou právě ty čtyři roky těmi nejdůležitějšími pro budoucí kariéru – ať už v akademii nebo v soukromé sféře. S ohledem na prodlužující se průměrnou délku života nejsou tyto čtyři roky tak velkou investicí, zejména ve srovnání se stejnými čtyřmi lety před dvaceti nebo třiceti lety. Zároveň je návratnost obrovská, protože se naučíte, jak přemýšlet, analyzovat a řešit problémy, což vás posune tak, jak to práce ve firmě nedokáže. V korporátu totiž v prvé řadě nejde o vás.

Co vám osobně nejvíce pomohlo na začátku kariéry?

Na mém prvním pracovišti jsem měl dva kolegy, kteří byli z odlišných kateder, ale spojoval nás zájem o finanční trhy. Mít kolem sebe lidi, se kterými dokážete dvacet let nejen spolupracovat, ale také jim důvěřovat, je podle mě velmi hodnotné a určitě mi to nejvíc pomohlo. Později to byl ještě profesor Roman Horváth z IES CUNI a profesor Peter Molnár z UiS, se kterými jsem spolupracoval na výzkumu, ale naučil jsem se od nich hodně i o akademickém životě a vnímám je jako své mentory.

Co vás na výzkumu nejvíce baví a motivuje?

Začnu tím, co mě nebaví. Práce na revizích článků a to, když nestíhám plnit závazky vůči spoluautorům. Baví mě asi všechno ostatní. Od výuky po výzkum. Nedávno jsem poslouchal rozhovor s matematikem profesorem Terencem Tao (podcast L. Fridmana), od kterého si vypůjčím myšlenku, že někteří vědci jsou spíše specialisté, kteří mají hluboké znalosti ve svém konkrétním tématu, a jiní jsou generalisté, kteří toho sice vědí méně, ale zato mají přehled v mnoha tématech. Mám sice i svou specifickou oblast, na niž se specializuji, ale na výzkumu mě nejvíc baví právě svoboda přecházet z jednoho tématu do druhého a přenášet know-how mezi oblastmi, které spolu obvykle moc často nekomunikují.