Magdalena Adamus: „Lidé, kteří pomáhali, potřebovali odvahu.“

Proč lidé za pandemie riskovali své zdraví, aby pomohli ostatním? Co je motivovalo ve chvílích, kdy bylo ohroženo jejich vlastní blaho? O prosociálním chování v době pandemie, lidské osobnosti a konspiračních teoriích jsme mluvili s ekonomickou psycholožkou Magdalenou Adamus, držitelkou Marie Sklodowska-Curie Fellowship a dlouhodobou spolupracovnicí Ekonomicko-správní fakulty.

Jak vznikalo prosociální chování v době pandemie?

Už od začátku jsme mohli vidět, že se lidé zajímají o své okolí. Pečovali nejen o nejbližší rodinné příslušníky, ale také o sousedy nebo kamarády. Zatímco někteří lidé chodili nakupovat těm nejohroženějším, jiní si například objednávali obědy, které nikdy nesnědli, aby pomohli přežít jejich oblíbeným restauracím. Obecně lze říct, že lidé ukázali, že jim na ostatních záleží, a pomáhali v závislosti na konkrétní situaci.

Jakými druhy prosociálního chování jste se zabývala ve vašem výzkumu?

Náš tým se soustředil na nejběžnější způsoby pomáhajícího chování, které můžeme považovat za prosociální: péče o druhé, poskytování emocionální podpory, omezování nákupů a nepotřebných schůzek. Tyto typy chování zahrnovaly například telefonáty rodině či přátelům, nakupování potravin pro nemocné nebo hledání alternativních způsobů setkávání i v době, kdy bylo osobní setkávání za určitých podmínek povoleno. Všechny tyto druhy chování se mohou zdát jednoduché, avšak během pandemie vyžadovaly podrobné plánování a organizaci stejně jako výraznou citlivost vůči potřebám druhých.

Proč se lidé chovají prosociálně?

Lidé, kteří se chovají prosociálně, sdílejí určité společné charakteristiky. Chtěli jsme zjistit, jaké. V existující literatuře jsme našli tři hlavní atributy, které mohou hrát stěžejní úlohu při vysvětlení toho, proč se lidé chovají prosociálně – kolektivismus, orientaci na budoucnost a sociální motivaci. Nenašli jsme však žádné studie, které by se zabývaly kombinací těchto charakteristik. V našem výzkumu jsme použili konstrukt vnější orientace v kombinaci s těmito třemi charakteristikami.

Jak definujete vnější orientaci?

Je to sklon překračovat úzce vymezený individuální zájem a zaměřovat se na současnost. Obecně můžeme říct, že kolektivně smýšlející lidé vnímají sami sebe jako součást skupiny, a tudíž se snaží pečovat o ostatní členy. Lidé orientovaní na budoucnost zase bývají více vnímaví vůči nedbalosti, potenciálním ztrátám či lítosti, kterou mohou vyvolat rozhodnutí učiněná v současnosti. Sociálně motivovaní lidé mají k prosociálnímu chování více důvodů, kterými mohou být například získané výhody nebo osobní potěšení, které přináší pomoc druhým.

Jak ovlivnily vznik prosociálního chování konspirační teorie o Covidu?

Na Slovensku, kde se uskutečnil náš výzkum, jsou konspirační teorie velmi rozšířené. Může se zdát, že jejich spojení s prosociálním chováním je velmi volné, což může být určitým způsobem pravda. Avšak některé typy prosociálního chování, které jsem zmínila, vyžadují omezování vlastního jednání, a to například ve formě nechození na nákupy nebo vyhýbání se osobním setkáním. Přestože nemáme data z této konkrétní studie, můžeme říct, že lidé věřící konspiračním teoriím jsou méně ochotní dodržovat proticovidová opatření. Můžeme jen těžko očekávat, že tito lidé budou dobrovolně omezovat své chování, když nevěří tomu, že pro to existují důvody, a myslí si, že pandemie slouží pouze k omezování občanských svobod.

Proč někteří lidé věří raději konspiračním teoriím než vědcům nebo vládám?

Konspirační teorie jsou přitažlivé proto, že jsou obvykle jasné a jednoduše srozumitelné. Zdá se, že jsou v souladu se selským rozumem a zní dostatečně věrohodně na to, aby mohly být považovány za pravdivé. Ve skutečnosti ale pravdivé nejsou, jsou zhoubné a vedou lidi ke škodlivým volbám ohledně vlastního zdraví, jak je například odmítnutí očkování.

Některým politikům se podařilo rozšířit představu, že pandemie je věcí názoru, a ne vědy nebo faktů. Podkopávání důvěry ve vědu a vědecký proces je nejzávažnějším prohřeškem, kterého se tito politici dopustili. Umožnili tím konspiracím proudit. Pokud je všechno pouze záležitostí názoru, pak poskytují konspirační teorie stejně kvalitní vysvětlení jako věda. Bez přístupu ke kvalitním informacím se lidé začali obracet ke snadno dostupným – ale velice nespolehlivým – zdrojům.

Zkoumali jste, jaký je vztah mezi politickým liberalismem a prosociálním chováním?

Samozřejmě jsme již věděli, že pandemie je vysoce politizovaný problém a že se tedy musíme našich informátorů ptát, kromě dalších věcí, také na jejich politickou orientaci. Zjistili jsme, že liberálové mají větší tendenci k prosociálnímu chování než konzervativci.

Jakou roli hraje lidská osobnost? Jsou lidé s různými osobnostmi v různé míře nakloněni prosociálnímu chování?

To je složitá otázka, protože osobnost má mnoho aspektů. Právě proto bývají psychologové často přesvědčení, že některé prvky osobnosti jsou přímo spojeny s jevy, které studují. Totéž platí pro prosociální chování. A opravdu jsme jistili, že svědomitější a příjemní lidé jsou více prosociální. Pojí se s tím však dva problémy. Za prvé je propojení mezi prosociálním chováním v době pandemie a osobností spíše slabé. Jinými slovy, osobnost nevysvětluje prosociální chování dostatečně. Za druhé je osobnost relativně konstantní po celý život a nemůžeme tedy doufat, že se změní. Stejně tak zůstane nezměněno chování, které je na osobnost přímo napojeno. To znamená, že bychom se měli zaměřovat spíše na takové charakteristiky, které je možné snadněji změnit, jako jsou například hodnoty.

Zmínila jste, že motivace lidí je jedním z klíčových aspektů prosociálního chování. Jaké konkrétní motivace mohou mít lidé k tomu, aby riskovali vlastní bezpečí a zdraví pro druhé?

Motivace se mohou lišit. Osobně nevylučuji, že jsou někteří lidé opravdovými altruisty a že se chovají prosociálně bez ohledu na potenciální nepříjemnosti nebo nebezpečí. Některé lidi motivuje morální povinnost nebo si myslí, že získají nějaké benefity. Například když ví, že dělají něco užitečného, mohou vidět sebe sama v pozitivním světle. Někdo jiný si zase může myslet, že se od něj prosociální chování očekává a že za něj bude pochválen. Z pohledu člověka, který je příjemcem pomoci, je to irelevantní.

Navíc bychom měli mít na paměti jeden důležitý závěr naší studie: lidé, kteří se chovají prosociálně a zároveň je pro ně typická vnější orientace, se více obávají onemocnění. Naše výsledky tedy ukazují, že při prosociálním chování tito lidé riskují své vlastní zdraví navzdory tomu, že Covid-19 považují za závažnou nemoc a obávají se nákazy. Tím pádem, ať už jsou jejich motivace jakékoli, je na jejich prosociálním jednání něco velmi odvážného.