Institut veřejné správy ECON MUNI se dlouhodobě věnuje poskytování expertízy subjektům veřejné správy při řešení jejich problémů či při hledání nových příležitostí. V minulém roce například zpracoval koncepce rozvoje pro město Krnov, svazky obcí Němčicko a Tišnovsko. V rozhovoru Filip Hrůza představuje, co data ukazují o budoucím rozvoji a jak mohou města a obce efektivně reagovat na měnící se potřeby obyvatel i další vnější a vnitřní faktory.
Impulz vzešel přímo od města. Stejně jako řada dalších obcí v Česku řešil Krnov nejen aktuální situaci, ale především budoucí demografický vývoj, který nevyhnutelně ovlivní fungování samospráv. Jednou z oblastí, kde se tyto změny projeví nejcitelněji, je školství.
Obce jsou zřizovateli škol, a mají tak zásadní vliv na jejich fungování. Navíc v souvislosti s nedávnými legislativními změnami se jejich role v řízení ještě posílila. I proto města, obce a nově také společenství či svazky obcí stále častěji hledají efektivnější modely řízení, které obstojí i v dlouhodobém horizontu.
Specifikem tohoto projektu byl důraz na komplexní přístup. To nebývá samozřejmostí. Nešlo jen o provozní analýzu a řízení škol, ale také o demografické projekce či posouzení technického stavu a perspektivy školních budov. Město tak získalo plastický a datově podložený obraz situace včetně variantních scénářů dalšího vývoje, a to s ohledem na současnou i budoucí demografii, stav infrastruktury, provozní nastavení i legislativní rámec. Díky tomu může své další kroky opírat o evidence-based přístup a lépe předcházet rizikům. V praxi totiž často chybí širší kontext a rozhodování se pak opírá jen o jeden scénář nebo omezené množství informací.
Mikroregion Němčicko prošel transformací do nové podoby společenství obcí, které se svými možnostmi i kompetencemi liší od tradičních dobrovolných svazků. Právě tato změna byla impulzem k vytvoření koncepčního dokumentu opřeného o komplexní analýzu území zahrnujícího 17 měst a obcí.
Cílem bylo nejen popsat aktuální stav, ale především ve spolupráci s vedením společenství navrhnout strategii dalšího rozvoje, kterou následně schválili starostové a starostky členských obcí. Takový dokument představuje důležitý výchozí bod pro koordinovaný rozvoj území, který přesahuje hranice jednotlivých katastrů.
Společná identifikace problémů i příležitostí a stanovení priorit umožňují postupovat systematicky a řešit výzvy, jež by jednotlivé obce samostatně zvládaly jen obtížně. Právě v tom spočívá velký potenciál společenství obcí do budoucna. Aktuální legislativní změny navíc dávají těmto strukturám silnější kompetence a otevírají prostor, jak lépe reagovat nejen na dlouhodobý problém fragmentace veřejné správy v Česku, ale také na nové výzvy. Například demografický vývoj, klimatické změny či proměny spotřebitelského chování.
Pokles porodnosti je celorepublikovým jevem. Každé území ho sice pociťuje v jiném časovém horizontu, například podle toho, zda zde ještě probíhá výstavba a přicházejí mladé rodiny, ale dříve či později se dotkne všech. Demografickou změnu však nelze redukovat jen na úbytek dětí, i když právě ten je z hlediska školství velmi citelný. Stejně zásadním trendem je stárnutí populace. Pokud se výrazně promění věková struktura obyvatel města či jeho spádového území, promítne se to do fungování samosprávy jak v roli orgánu veřejné správy, tak i v roli lokálního ekonomického aktéra.
Tyto procesy mají navíc dlouhodobý charakter a značnou setrvačnost, což jejich dopady často zesiluje. Každá věková skupina má specifické potřeby a město na ně musí reagovat odpovídající infrastrukturou. Od školek a škol přes hřiště až po sociální či zdravotní služby. Infrastrukturu je nutné buď vybudovat, nebo udržovat. Pokud ale poptávka v důsledku demografických změn klesne, budovy a fixní náklady zůstávají.
Typickým příkladem jsou školy či školky: i když se sníží počet dětí a tím i počet pedagogů, budovu je stále nutné udržovat a provozovat v plném rozsahu. Služba se tak postupně více dotuje na úkor jiných oblastí, kde naopak může poptávka růst, například v sociálních službách, zdravotnictví nebo bydlení.
Pokud bych měl vyzdvihnout dvě věci, pak je to kvalitní, datově podložená a nadčasově koncipovaná strategie a odpovídající finanční zajištění. Tyto dvě oblasti jsou přitom úzce propojené. Bez důkladné analytické části nelze realisticky vyhodnotit aktuální stav území, identifikovat jeho silné, ale především slabé stránky a navrhnout variantní scénáře dalšího vývoje.
Komplexní a interdisciplinární přístup umožňuje nabídnout městům, obcím i jejich svazkům širší pohled, než jaký poskytne například finanční audit. Propojení analytických výstupů se strategickým plánováním pomáhá hledat skutečně efektivní řešení. Ta se následně promítají nejen do výše investic, ale taky, a to je často ještě důležitější, do budoucích provozních nákladů. Ve veřejné debatě se totiž pozornost často soustředí především na cenu samotné investice, zatímco dlouhodobé náklady na provoz zůstávají stranou.
Tyto tři výzkumy ukázaly dvě odlišné situace. Na jedné straně stálo větší město, které mohlo hledat řešení především ve zvyšování vlastní efektivity a v lepším využití stávajících zdrojů. Na straně druhé šlo o území tvořené menšími obcemi, kde se jako nejperspektivnější cesta ukázala vzájemná spolupráce a hledání společného postupu. Ať už v celkovém rozvoji, nebo ve vybraných oblastech, jako je školství či sociální služby.
V obou případech se ale potvrdilo jedno zásadní pravidlo: pokud chce obec problém skutečně řešit, musí si jej nejprve otevřeně přiznat a co nejobjektivněji identifikovat. To znamená začít kvalitní, ideálně komplexní a interdisciplinární analýzou založenou na datech. Na ni by pak měla navazovat promyšlená strategie, která je s analytickou částí pevně provázaná. Města, obce ani jejich svazky většinou nemají rozsáhlé interní analytické kapacity a vzhledem k jejich každodenní agendě je ani trvale nepotřebují. Specializované podklady však často potřebují v klíčových okamžicích rozhodování. V takových situacích se proto jako efektivní ukazuje využití externí odborné podpory, která umožní opřít zásadní rozhodnutí o kvalitní a nezávislou analýzu.
Filip Hrůza působí jako ředitel Institutu veřejné správy na Ekonomicko-správní fakultě MU a lektor na Katedře veřejné ekonomie. Mimo ECON MUNI působí také například jako neuvolněný místostarosta městské části či člen Rady pro marketing města Brna.
Digitální dvojčata mění způsob, jakým propojujeme fyzický a digitální svět, a umožňují simulace, predikce a optimalizace v reálném čase napříč různými odvětvími. V tomto rozhovoru hovoříme s výzkumníkem Seyedem Mojtabou Hosseinim Bamakanem, jehož práce na ECON MUNI v rámci programu MSCA OP JAK Fellowship se zaměřuje na rozvoj technologií digitálních dvojčat a řešení jejich klíčových výzev ve složitých prostředích řízených daty.
Výzkumníci z ECON MUNI se zapojili do nového výzkumného projektu zaměřeného na geografické periferie v České republice. Navazují tak na spolupráci vzniklou v rámci Národního institutu SYRI a zkoumají, proč některé regiony dlouhodobě zaostávají, zatímco jiné dokážou i přes strukturální nevýhody prosperovat. Cílem je lépe porozumět mechanismům periferizace a nabídnout doporučení pro veřejné politiky, která mohou přispět ke snížení regionálních nerovností a posílení sociální soudržnosti.
