Had požírající vlastní ocas. Masový turismus ničí destinace, říká Martin Šauer

Cestovní ruch se podílí na celosvětové produkci CO2 zhruba z osmi procent. Mezi lety 2005 a 2016 vzrostly emise spojené s turismem o více než polovinu. Proč je důležité cestovat udržitelně a jaké kroky může udělat každý z nás vysvětluje v rozhovoru ekonom Martin Šauer, specialista na rozvoj destinací a cestovní ruch.

Co si můžeme představit pod pojmem udržitelný turismus?

Klasická definice udržitelného turismu vychází z obecné koncepce udržitelného rozvoje. Problémem tohoto pojetí je ale vnitřní rozpor v jeho jednotlivých složkách. Udržitelný rozvoj stojí na třech pilířích: sociálním, environmentálním a ekonomickém. O udržitelnosti můžeme hovořit pouze při průniku všech tří složek. Zjednodušeně řečeno jde o snahu stále z cestovního ruchu ekonomicky těžit a zároveň minimalizovat tlak na environmentální a sociální zdroje destinace.

Mohl byste uvést konkrétní příklad?

Například město Kodaň neusiluje o snižování celkové návštěvnosti, ale hledá cesty, jak snížit tlak na hlavní turistická lákadla a udržet pozitivní vztah místních k návštěvníkům. Součástí je širší přerozdělování příjmů z cestovního ruchu, a to z pohledu prostoru, času i různých segmentů nabídky. Vedle toho usiluje management destinace o změnu chování návštěvníků směrem k šetrným formám spotřeby v oblasti dopravy, ubytování, prodeje místních produktů a podobně. Podstatné je, že v Kodani nevnímají turismus a jeho rozvoj izolovaně od ostatních funkcí města, ale naopak ho chápou jako prostředek k dosažení celkové udržitelnosti města.

Jak moc byl udržitelný turismus v České republice rozvinutý před pandemií a jaký je současný stav?

Na tuto otázku se špatně odpovídá, protože ji nemůžeme podložit daty. Akademici a instituce sice přicházejí s různými sadami indikátorů udržitelného rozvoje, dlouhodobě a komplexně však udržitelnost turismu v České republice nikdo neměří. V poslední době můžeme pozorovat, že tomuto tématu věnují větší pozornost média. Zároveň se mění i preference na straně poptávky, jde ale spíš o specifické segmenty trhu. Z globálního hlediska však mnoho změn nepozorujeme. Nelétáme méně a ani masově nevyhledáváme šetrné ubytování.

Mění se nějak postoj místních obyvatel k turismu?

Ano, mění. Na řadě míst pozorujeme přinejmenším apatii, někde i výrazné negativní postoje vůči turistům. Obecně jde o sezónně přetížené lokality. Zde na jižní Moravě je to třeba Pavlov.

Jaké negativní ekonomické dopady má masový turismus na lokální komunity?

Patří mezi ně například růst cen, zejména na trhu nemovitostí, a vytlačování původních obyvatel z center měst. V některých případech lze hovořit také o závislosti na cestovním ruchu nebo sezónní zaměstnanosti.

Můžeme hovořit také o sociálních a kulturních dopadech?

Sociokulturní dopady se zpravidla neprojevují tak zřetelně a bezprostředně jako ty ekonomické, a proto je lze obtížněji identifikovat a měřit. Proto jsou také méně medializované. Příkladem může být tzv. komodifikace neboli adaptace kultury dané oblasti na požadavky cestovního ruchu, kdy jsou místní tradiční náboženské obřady a folklorní slavnosti nabízeny jako komodita a uzpůsobeny požadavkům turistů. Podstatným faktorem jsou také negativní postoje vůči návštěvníkům, k nimž mohou mít místní obyvatelé celou řadu důvodů, například přehlcení veřejného prostoru nebo nevhodné chování turistů. A neměli bychom zapomínat ani na růst kriminality nebo poškozování kulturních a historických památek. V neposlední řadě může docházet také k dualizaci společnosti neboli k jejímu rozštěpení na dvě socioekonomické třídy, chudou a bohatou, mezi kterými vzniká hluboká propast.

Jaké negativní dopady má masový turismus z environmentálního hlediska?

Dopady na životní prostředí si asi umí každý představit. Dochází například k omezování biodiverzity, poškozování ekosystémů či ke vzniku nadměrného tlaku na čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, jako je voda, půda nebo energie. Dalšími negativními dopady jsou znečištěné ovzduší nebo velké množství odpadků.

Co je to turistická past?

Efekt turistické pasti spočívá v tom, že turismus svým vlastním extenzivním rozvojem ničí potenciál destinace v budoucnu lákat návštěvníky. Je to jako had požírající vlastní ocas. Výše zmíněné dopady masového turismu dříve či později začnou negativně ovlivňovat přírodní, kulturní a společenské zdroje destinace, které vytváří atraktivitu místa a přitahují pozornost návštěvníků.

Jak souvisí udržitelný turismus s klimatickou krizí?

Především z pohledu dopravy a jejích emisí. Nicméně turismus přispívá k tvorbě skleníkových plynů i jinde. Cestovní ruch jako celek se podílí na tvorbě CO2 asi z 8 %. Z toho téměř polovina je způsobená dopravou. Největší vliv má samozřejmě letecká doprava, která je k životnímu prostředí nejméně šetrná. Asi 12 % emisí pak vytváří výroba zboží, které spotřebováváme během našich cest, a 10 % tvoří spotřeba jídla a nápojů. Ubytování se podílí na emisích cestovních ruchu z 6 %. Zde je nejnáročnější například provoz klimatizací a vytápění pokojů či bazénů. Mezi lety 2005 a 2016 vzrostly celkové emise spojené s cestovním ruchem o 60 %.

Kde v České republice se daří dělat udržitelný turismus dobře?

Například na Broumovsku. Svou regionální identitu a také nabídku staví na třech pilířích. Prvním jsou skalní věže a města Adršpašsko-teplických skal a Broumovských stěn. Kromě toho návštěvníky lákají také kostely a kláštery. Broumovský klášter a další venkovské barokní kostely jsou národními kulturními památkami. Navíc se zde odehrává pestrý kulturní program, který odráží vnitřní vitalitu regionu. Třetí pilíř nabídky tvoří komíny, které reprezentují průmyslovou historii regionu.

Mimochodem, Broumov se v současnosti uchází o titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2028 a v rámci České republiky soupeří s Brnem, Libercem a Českými Budějovicemi. Broumovsko je přitom typickým periferním regionem s ne úplně dobrou dostupností.

Jedná se tedy o klidnou, odříznutou lokalitu?

Až na vybrané termíny svátků a letních dovolených je region klidný a čas tu běží tak nějak pomaleji. A právě toho chtějí místní lidé využívat. Navzdory trendu krátkých pobytů se rozhodli nabízet dlouhodobé pobyty, snaží se hosty zapojit do skutečného místního života a dát jim možnost ztotožnit se s místní identitou. Loňská sezóna patřila lidem, kteří hledají klid a soustředění mimo běžný shon. Klášter i další objekty nabízejí ideální prostředí pro sebepoznání, dotahování restů a regeneraci svých duševních i fyzických sil. Podle tamních obyvatel jsou takoví hosté pro Broumovsko ideální, protože mají o místo skutečný zájem a stávají se z nich v podstatě přechodní obyvatelé.

Mohou se ostatní destinace od Broumovska učit?

Bohužel nejde o univerzální recept pro všechny destinace. Praha, Český Krumlov a podobné lokality by takovou strategii uplatnily ve velkém měřítku jen velmi těžko. Jejich proslulost a image vždy povede k masovému cestovnímu ruchu, proto jsou na místě spíše cílená regulatorní opatření. Stejně tak nelze univerzálně prosazovat pravidlo prostorového rozptýlení návštěvníků do širšího území. Někde taková strategie může mít úspěch, jinde, hlavně v chráněných územích, je vhodné návštěvníky koncentrovat do vybraných lokalit a zbytek před nimi naopak chránit.

Jak se podle vás proměnil turismus po pandemii?

Otázkou je, zda můžeme vůbec hovořit o období „po pandemii“. Covid tu s námi bude natrvalo a musíme se s ním naučit žít. Nevíme, v jaké formě s námi bude koexistovat. Navíc momentálně žijeme ve velmi nestabilním období. Válka na Ukrajině, vysoká inflace, hrozba stagflace, pravděpodobné další vlny covidu – to všechno jsou faktory, které komplikují jakýkoliv obraz o budoucnosti. Osobně prognózy nerad dělám. Nicméně, nyní se ukazuje velmi rychlé zotavení turistické poptávky. Lidé mají po půstu chuť znovu cestovat. Z pohledu udržitelného rozvoje se domnívám, že se vše nejspíše vrátí do „zajetých kolejí“. Léky na udržitelnost cestovního ruchu zatím moc nefungují nebo pouze ve specifických případech. Klíčem ke změně je charakter našeho spotřebního chování.

Jaké kroky mohou běžní turisté udělat, aby cestovali udržitelněji?

Pokud jde o eliminaci uhlíkové stopy, pak bychom měli jednoznačně přemýšlet o způsobu dopravy. Tam, kde to dává smysl, cestovat raději auty a vlaky než letadly. Pokud už musím letět, pak spíše do vzdálenějších destinací a přímými lety. Největší emise způsobené leteckou dopravou jsou totiž spojeny se vzletem a přistáním. Důležité je také nezapomínat na hromadnou dopravu přímo v destinaci.

Dále bych doporučil vyhledávat ubytování šetrné k přírodě a zodpovědně nakládat s potravinami. Konzumace potravin vytváří čtvrtinu světových emisí. Přitom se jich ale třetina vyhodí. Průmysl cestovního ruchu k tomu přispívá skrze koncepty jako all-inclusive, respektive hotelové stravování formou otevřených bufetů, které k plýtvání jídlem přímo vybízí. Z ekonomického hlediska by pak turisté měli utrácet své peníze spíše v místních podnicích a vyhýbat se globálním řetězcům.

Je zapotřebí, aby turisté při udržitelném cestování přehodnotili některé své priority?

Přesně tak. Lidé by obecně měli především přemýšlet o dopadech svého jednání a chovat se v cizí komunitě jako hosté. Doporučil bych přenést do svých cest návyky, které máme ze svého domácího prostředí – pokud například hledám eco-friendly ubytování, znamená to, že se nejspíše ekologicky chovám i doma. Změna chování nutně nemusí vést k ochuzení o zážitky, právě naopak. Může být zdrojem nových, neočekávaných věcí, na které budete ještě dlouho vzpomínat. Takzvaný pomalý turismus neboli slow tourism není pouze o ekologické dopravě, ale je také konceptem, který jde proti obvyklým trendům. Znamená delší pobyt v geograficky menší části destinace a její objevování více do hloubky. Takto bychom měli přemýšlet o svých plánech a itinerářích.