„Efektivita znamená dělat věci správně, účelnost dělat správné věci,“ říká Milan Viturka

Profesor Milan Viturka působil na Ekonomicko-správní fakultě MU přes tři desetiletí. V rozhovoru reflektuje proměnu role akademika, vysvětluje, proč by se regiony měly soustředit na své silné stránky, a proč je v české veřejné správě klíčové rozlišovat mezi efektivitou a účelností.

Na naší fakultě jste strávil přes 30 let. Jak se za tu dobu proměnila role akademika?

Vidím především dva zásadní trendy. Prvním je mnohem silnější zapojení akademiků do řešení reálných společenských problémů v praxi. Druhým je intenzivní mezinárodní spolupráce, zejména v rámci programů EU Interreg. Tato propojenost se světem zvýšila atraktivitu zahraničních stáží, což se zpětně propisuje do kvality výzkumu i výuky.

Když se ohlédnete zpět, co nebo kdo vás jako akademika nejvíce ovlivnilo?

Zásadní pro mě byla dlouhodobá spolupráce s veřejnou správou. Zejména řešení zakázek pro ministerstva i samosprávy, a to od Jihomoravského kraje a Brna až po Plzeň. Vedle toho považuji za potřebné uvést i hostující přednášky na Wirtschaftsuniversität Wien.

Ve své nové publikaci se věnujete strategiím regionálního rozvoje. V čem spočívá know-how pro tvorbu moderních rozvojových strategií regionů?

Hlavní know-how naší metodiky spočívá v tom, že regiony neposuzujeme jako jeden homogenní celek. Naopak vycházíme z jejich vnitřní různorodosti, kterou jsme si ověřili na datech ze všech 206 českých obcí s rozšířenou působností.

Samotné hodnocení pak stojí na naší originální teorii udržitelného rozvoje, která sleduje kvalitu podnikatelského a sociálního prostředí skrze 16 konkrétních faktorů. V prvním případě jde o systémové skupiny obchodních, pracovních i infrastrukturních faktorů. Ve druhém případě pak jde o skupiny sociálních a demografických faktorů, tedy jak se lidem v území skutečně žije.

V knize se věnujete rozvojovému potenciálu regionů a s tím souvisejícímu pojmu „place-based approach“. Když se tvoří nová strategie, na co je podle Vás důležitější se zaměřit?

Podle mého názoru je důležité se zaměřit na podporu silných stránek jednotlivých regionů. To je základ konkurenceschopnosti v duchu hesla „mysli globálně, jednej lokálně“. Jako ilustrativní příklady lze uvést úspěšnou průmyslovou zónu Borská pole v Plzni, ve které v současnosti působí cca 50 domácích i zahraničních firem. Na druhé straně pak marginální region ORP Slavkov u Brna, který díky správné volbě rozvojové strategie a její aktivní realizace výrazně zvýšil svoji rezidenční atraktivitu.

Věnujete se i hodnocení účelnosti veřejných investic. Co v tomto procesu v českém prostředí nejvíce chybí?

Postrádám především vědecky podložený systém hodnocení jejich účelnosti v rámci příslušných programů. V Česku se často pletou pojmy „efektivnost“ a „účelnost“. Jak říkal Peter Drucker: „Efektivnost znamená dělat věci správně, ale účelnost znamená dělat správné věci.“ Zatímco soukromý sektor se logicky dívá na efektivitu (náklady vs. výnosy), veřejný sektor musí sledovat právě účelnost, tedy zda investice skutečně naplňuje potřeby rozvoje daného území. Strategie regionů by měly vycházet z konkrétních scénářů a to podnikatelského, sociálního a environmentálního, podle toho, co daný kraj nejvíce potřebuje.

Jako odborník na regionální rozvoj se na krajinu díváte trochu jinýma očima. Jak by se podle Vás mělo v rozvoji území správně spojit „krásno“ s ekonomikou?

Negativní dopady projektů nelze nikdy zcela eliminovat, ale lze je minimalizovat. Cestou je důsledná aplikace principu „eko-efektivnosti“ a využívání procesů EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí) přímo v územním plánování s důrazem na respektování místních podmínek a v duchu aplikace již zmíněného principu „mysli globálně, jednej lokálně“. Nezanedbatelnou roli hrají i relevantní inovace výuky na ekonomicky zaměřených vysokých školách. Proto jsem už koncem 90. let na naší fakultě zavedl předmět Environmentální ekonomie.